neděle, 24. srpen 2003

Zářící stálice Ivan Moravec

Napsal(a) 

Ivan Moravec patří mezi nejrenomovanější pianisty světového významu a přeplněná Dvořákova síň pražského Rudolfina mohla tuto skutečnost jen znovu potvrdit. Svůj recitál zahájil osmi Mazurkami Fryderyka Chopina. V jeho vyzrálém a nesmírně kultivovaném pojetí se Chopinovy kouzelné taneční stylizace mění v čistou klavírní poezii, kde tanec je jen záminkou k vyslovení čehosi podstatně hlubšího. První věta Chopinovy Sonáty b moll op. 35 je svým romantickým vzletem i velkorysou výstavbou pravým opakem intimity mazurek. Ve Scherzu , jež následuje po první větě, stupňoval Ivan Moravec výraz až téměř k démoničnosti. Ve střední části Scherza však jako by změnou zvukového rejstříku vstoupil do jiného světa. K nádherné zpěvné melodii objevil navíc zajímavé protihlasy, takže celé trio vyznělo jako přátelský rozhovor. Ze slavného Smutečního pochodu se v podání Ivana Moravce stala doslova zvuková lahůdka. Barevné rozlišení pravé a levé ruky bylo tak intenzivní, až působilo dojmem, že každá ruka hraje na jiný nástroj. Tempo, lehkost a zřetelnost finální věty pak doslova braly dech. V Beethovenově Appassionatě , jež vyplnila celou druhou půli recitálu, jsme opět měli možnost obdivovat ušlechtilý a nádherně modelovaný tón, žasnout nad bohatstvím barev (úchvatná šestnáctinová variace ve volné věty) i vynikající technikou (strhující tempo v závěru finální věty). A nelze se nezmínit o rafinovaně dávkovaných přídavcích. Ivan Moravec začal šestnáctitaktovým Chopinovým Preludiem A dur . Se Smetanovou Vzpomínkou na Plzeň dýchl do Rudolfina starosvětský půvab obrozenských salonů. Když se naposledy ozvalo slavné hlavní téma, začal je Ivan Moravec hrát v nejtišším možném pianissimu. Bylo tak sugestivní, že nikdo ani nedýchal - jako by nám právě v tu chvíli kdosi z velké dálky chtěl cosi důležitého a krásného připomenout. Chopinova Mazurka a moll op. 17/4, která se podobá spíš preludiu nebo nokturnu, převzala úlohu symbolické tečky. Umělecké mimořádnosti večera přidal na společenském lesku český prezidentský pár, který se objevil v sále o přestávce a vyslechl celou druhou polovinou recitálu.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.