Zámecký park v Litni s hudebně básnickým Dotekem lásky

11. ročník Festivalu Jarmily Novotné završil v Litni v sobotu 18. června scénický open air koncert 9. ročníku pěveckých kurzů, tentokrát v exkluzivní spolupráci s Operním studiem Slovenského národního divadla v Bratislavě. Mladé pěvce vedly letos již podruhé lektorky Margreet Honig, proslulá holandská pěvkyně a mentorka a Simona Houda Šaturová, vynikající česko-slovenská sopranistka; slovenský operní režisér Marek Mokoš byl v Litni rovněž podruhé. Mokoš je autorem realizace projektu Operního studia a působí v něm jako režisér a dramaturg, v Litni přispěl k pěveckým kurzům lekcemi herectví. Zkušený dirigent Dušan Štefánek je uměleckým garantem Operního studia a nastudoval s Komorním orchestrem Hanse Krásy všechna hudební čísla koncertu. K vedení kurzů patřila také výtečná korepetitorka Lenka Navrátilová, která se ke komornímu orchestru připojila. Členové Operního studia během týdenního kurzu studovali pro závěrečný koncert repertoár raného italského romantismu, režie se zaměřila na scénické provedení árií s tématy lásky. Inspirace Sonety Williama Shakespeara dala komponovanému večeru název Dotek lásky.

V úvodním slovu představil režisér svůj koncept propojení belcantových árií s renesančními verši jako rozmluvu starce a mladíka o lásce ve všech podobách, což byl klíč k výběru jednotlivých sonetů. Moderní režie Marka Mokoše nabídla návštěvníkům zámecký park jako divadelní scénu, v níž stromy a jezírko tvořily přirozenou dekoraci, doplněnou pouze křeslem, ohništěm a drobnými rekvizitami. Shakespearovu dobu připomněly vznešené dámské šaty nejrůznějších odstínů, pánové v černém působili jako postavy z obrazů; pohyb, chůze, gesta a líčení se rovněž přizpůsobily a s operními příběhy raného romantismu dobře souzněly.

Zoya Petrova, Veronika Bilová, Renatka Kucharová, Eva Esterková, foto Jan Žirovnický

Koncert zahájil Komorní orchestr Hanse Krásy pod taktovkou Dušana Štefánka známou Předehrou Gioacchina Rossiniho k opeře Lazebník sevillský, s jemnými smyčci a pěkným flétnovým sólem. Na scéně dva muži verši Sonetů uvažují o lásce a starší radí mladšímu. Ze skupiny dívek na trávě jedna zůstane nakonec sama připoutána lanem ke stromu. Mezzosopranistka Pavla Mlčáková se ujala jedinečně árie z Rossiniho Lazebníka sevillského, v níž Rosina touží po lásce studenta Lindora a chce se osvobodit z pout svého poručníka Bartola. Zralý projev Pavly Mlčákové s nádhernou koloraturou se rozléhal v parku s precizním doprovodem orchestru, zpěv přirozeně provázela herecká gesta a hlas nepostrádal potřebný výraz. Rossiniho poslední operu Vilém Tell uvedla v árii Matildy sopranistka Linda Mellenová. Nejprve za jezírkem zdáli polohlasem sledovala odchod družiny lovců, po osamění se vyznávala z lásky k milovanému Arnoldovi a doufala v jeho návrat. Souzvuk krásného vřelého hlasu s orchestrem opanoval scénu, náročnou árii podala s grácií. Přešla kolem jezírka a vyzpívala své vyznáním lásky, poté ji Stařec utěšoval verši a jako Matilda odpověděla svou recitací. Změnou jsou přibíhající dívky, zazní rušnější tóny a přichází Rita, hlavní hrdinka stejnojmenné opery Gaetana Donizettiho. Jasný soprán Veroniky Bilové rozezněl energickou árii hostinské Rity, odhodlané vždy nabídnout hostům výbornou zábavu a vše podle přání. Potajmu se ovšem vyznala i ze svých tajemství lásky, obě tváře této postavy sopranistka dokázala báječně ztvárnit propracovaným a sympatickým projevem pěveckým i hereckým. Vybraná role Rity pro Veroniku Bilovou dala vyniknout jejímu talentu.

, foto Jan Žirovnický

Sonety v podání obou pánů střídají zpěv a následují árie z tragické Donizettiho opery Lucie z Lammermooru. Part Lucie nejprve přednesla Renatka Kucharová světlým sytým sopránem, skvělou dikcí a precizními koloraturami, jimiž skladatel tuto roli naplnil. Virtuozita je této zkušené a úspěšné pěvkyni vlastní a její podání Lucie, strachující se o svou lásku podle zlého snu bylo autentické, prodchnuté hlubokým citem a vřelostí. Árii Edgara z téže opery provedl Juraj Kuchar, který v recitaci představoval Starce. Po varovných akordech orchestru rozezněl svůj hezky barevný vyšší tenor v tíživé a tragické roli nešťastného muže, který pomýšlí na smrt. Vyzrálý procítěný projev doprovodil spolehlivý orchestr a vytvořil spolu s pěvcem působivý zvukový obraz zmaru a beznaděje. Pomalý příchod všech účinkujících s rozžatými svícny nevěstil nic dobrého. Opera Lucie z Lammermooru končí tragicky a árii Lucie, v níž již hlavní hrdinka zešílela, přednesla sopranistka Eva Esterková. Zahájila verši, hudba se přidala varovným posmutnělým sólem, do něhož zazněl jemný a nosný hlas Lucie, která již o reálném světě neměla zdání. Tvář pokrytá slzami rozmazanými líčidly, rudé ruce jakoby od krve naznačují ubohost posledních chvil nešťastné. Evu Esterkovou v niterném a emocemi přetékajícím zpěvu provázely tóny prstů kroužících na sklenicích s vodou, které všichni účinkující rozeznívali vytrvale a zlověstně, orchestr se ozýval jen sporadicky a tlumeně. Lucie osaměla a v nádherných závěrečných frázích vyvolávala v pomatené mysli vzpomínky. Verše přerušují neblahou atmosféru zklidněním a Mladík, dosud pouze recitující, zůstává na scéně jako pěvec. Zcela jiný tón zazněl z Donizettiho opery Lucrezia Borgia, v níž árii Dona Alfonsa uvedl basista Ivan Lyvch z Ukrajiny, který studuje na Slovensku od roku 2018. V recitaci zaujal zajímavým temným hlasem, plně ho uplatnil v roli pomstychtivého Alfonsa, zosnujícího vlastní vraždu jako pomstu a trest Lucrezii. Velmi tvárný a bohatý hlas potvrzoval nadání mladého pěvce na prahu umělecké kariéry.

Tvůrci a účastníci Pěveckých kurzů 2022, foto Jan Žirovnický

Z díla Vincenza Belliniho byla vybrána nejznámější opera Náměsíčná, z níž árii Aminy přednesla sopranistka Zoya Petrova, která zkušenosti z vystoupení na zahraničních scénách zúročuje nyní ve Slovenském národním divadle. V roli Aminy se její hlas ozval nejprve z dáli, volná lyrická melodie sílila v čistém hlase s krásnou barvou. Zoya Petrova pečlivě modulovala tóny s naprostou jistotou a prožitkem. Světlý hlas báječně prokresloval Donizettiho náročné koloratury a celý výkon sopranistky byl vskutku mimořádný. Závěr patřil opět Lucii z Lammermooru a z ní duetu Lucie a Edgara s přísahou věrnosti a lásky. Eva Esterková a Juraj Kuchar představili své kvality v sólových výstupech a duet jim velmi svědčil. Zkušené hlasy s technickou bravurou a bohatou výrazovou škálou upoutaly na romantické scéně u jezírka, kde napětí a rozpaky přecházely v konečné vyznání lásky. Nosný tenor Juraje Kuchara výtečně zahájil i zakončil společný výstup s Evou Esterkovou, jímž se uzavřel celý koncert. Zazněly poslední Shakespearovy verše a list se sonetem byl vhozen do ohně jako všechny předchozí. Kouzelný večer naplnil celý park hudbou a poezií a rozezpíval i ptáky, kteří se slétli ze širokého okolí.

Letošní ročník Festivalu Jarmily Novotné přinesl pod vedením ředitelky Ivany Leidlové opět nové inspirace a její tvůrčí osobnost je zárukou perspektivy festivalu pro další léta.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější