Rytířské sály pardubického zámku jsou pastvou pro oko. Fragmenty raně renesančních maleb na sebe okamžitě připoutají pozornost, zvlášť v případě Vojtěchova sálu, kde nevíte, kam se podívat dřív. Využijí-li se takové prostory pro koncert staré hudby, dostane se publiku představení i s kulisami. Podvečer se souborem Ensemble Inégal byl sice umístěn do sálu, v němž je výzdoby poskrovnu, malebná hudba Adriana Banchieriho (1568 – 1634) a její provedení ovšem návštěvníkům tento nedostatek bohatě vynahradila. Zpěváci pod vedením Adama Viktory totiž madrigalovou komedii La Barca di Venezia per Padua (Loďka z Benátek do Padovy ) pouze neodzpívali, ale snažili se ji vyjádřit také herecky. S přirozeností, vtipem a šarmem představovali postavy typické pro commedii dell'arte, přičemž jejich zábavné pojetí odstartovalo vždy slovo vypravěče – Petra Jančaříka .
Příběh o cestě, kterou Banchieri skutečně roku 1605 absolvoval, nabízí vtipné portréty pasažérů (kurtizána Rizzolina, lichvář, kantor…), využití různých hudebních stylů (Madrigal po Neapolsku , Madrigal po římsku, styl podle Marenzia Romana ), strefuje se do jazykových dialektů (šišlající sopranista z Neapole, opilý Němec…). Zastavíme-li se právě u textu, který byl zpíván v originále a pro vypravěče přeložen ze starobenátštiny, Jančařík ho rozehrál do nejjemnějších nuancí. Vyprávěl, pokřikoval, vtipkoval či vyjadřoval milostné roztoužení, trefně dokázal vystihnout náladu, která pak zazněla v následujícím madrigalu. Zpěváci na mluvené slovo a atmosféru plynule navazovali – za přesvědčivě jistého instrumentálního doprovodu (varhany – A. Viktora, cembalo – Monika Knoblochová , viola da gamba – Hana Fleková , theorba – Jan Krejča ) – své party si užívali s radostí a nadšením, prokázali také notnou dávku komediálního talentu, schopnosti parodovat sebe sama (falešné tóny, pokašlávání, chrapot), „odvázat se“. Jejich zábavné a zároveň kvalitní provedení bylo skutečně na „jedné lodi“: soprán – Gabriela Eibenová a Hana Blažíková , alt – Markéta Cukrová , tenor – Jaroslav Březina , bas – Vojtěch Šafařík . Zpočátku možná poněkud zaskočené publikum si Ensemble Inégal i vypravěč postupně zcela získali na svou stranu. A zřejmě i pávy, jejichž hlasy občas venku koncert „dozdobovaly“.
