pondělí, 3. říjen 2005

Z Pardubic do Padovy

Napsal(a) 

Rytířské sály pardubického zámku jsou pastvou pro oko. Fragmenty raně renesančních maleb na sebe okamžitě připoutají pozornost, zvlášť v případě Vojtěchova sálu, kde nevíte, kam se podívat dřív. Využijí-li se takové prostory pro koncert staré hudby, dostane se publiku představení i s kulisami. Podvečer se souborem Ensemble Inégal byl sice umístěn do sálu, v němž je výzdoby poskrovnu, malebná hudba Adriana Banchieriho (1568 - 1634) a její provedení ovšem návštěvníkům tento nedostatek bohatě vynahradila. Zpěváci pod vedením Adama Viktory totiž madrigalovou komedii La Barca di Venezia per Padua (Loďka z Benátek do Padovy ) pouze neodzpívali, ale snažili se ji vyjádřit také herecky. S přirozeností, vtipem a šarmem představovali postavy typické pro commedii dell'arte, přičemž jejich zábavné pojetí odstartovalo vždy slovo vypravěče - Petra Jančaříka .

Příběh o cestě, kterou Banchieri skutečně roku 1605 absolvoval, nabízí vtipné portréty pasažérů (kurtizána Rizzolina, lichvář, kantor...), využití různých hudebních stylů (Madrigal po Neapolsku , Madrigal po římsku, styl podle Marenzia Romana ), strefuje se do jazykových dialektů (šišlající sopranista z Neapole, opilý Němec...). Zastavíme-li se právě u textu, který byl zpíván v originále a pro vypravěče přeložen ze starobenátštiny, Jančařík ho rozehrál do nejjemnějších nuancí. Vyprávěl, pokřikoval, vtipkoval či vyjadřoval milostné roztoužení, trefně dokázal vystihnout náladu, která pak zazněla v následujícím madrigalu. Zpěváci na mluvené slovo a atmosféru plynule navazovali - za přesvědčivě jistého instrumentálního doprovodu (varhany - A. Viktora, cembalo - Monika Knoblochová , viola da gamba - Hana Fleková , theorba - Jan Krejča ) - své party si užívali s radostí a nadšením, prokázali také notnou dávku komediálního talentu, schopnosti parodovat sebe sama (falešné tóny, pokašlávání, chrapot), "odvázat se". Jejich zábavné a zároveň kvalitní provedení bylo skutečně na "jedné lodi": soprán - Gabriela Eibenová a Hana Blažíková , alt - Markéta Cukrová , tenor - Jaroslav Březina , bas - Vojtěch Šafařík . Zpočátku možná poněkud zaskočené publikum si Ensemble Inégal i vypravěč postupně zcela získali na svou stranu. A zřejmě i pávy, jejichž hlasy občas venku koncert "dozdobovaly".

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.