Accademia Bizzantina s Andreasem Schollem pro onemocnění sólisty bohužel na Pražské jaro nedorazila, hudba 18. století ve stylové interpretaci však byla zastoupena ještě dalšími koncerty. Ve zcela zaplněném chrámu P. Marie a slovanských patronů v Emauzích uvedl soubor Collegium Marianum kompletní Lamentace od J. D. Zelenky (ZWV 53), dílo sice interpretačně náročné, ale přesto velice vděčné, neboť nabízí rozmanité obsazení a hudbu plnou kontrastů, rétorických gest i dokonalého kontrapunktu. Orchestr pod pečlivým vedením Lenky Koubkové Torgersen (v sobotní první lamentaci s Janou Semerádovou) rozezněl partituru do všech detailů: lyrické árie i dramatické recitativy a ariosa se střídaly pod jedním velkým obloukem. Z pěveckých sólistů (Damien Guillon, Daniel Johannsen a Tomáš Král) nutno nejvíce ocenit pana Krále, který velmi citlivě odstiňoval jednotlivé fráze i celky a s jistotou technickou i výrazovou přednesl Jeremiášův nářek jako přesvědčivé drama. Co jeho lyričtější témbr – ostatně jako i u ostatních sólistů – snad neumožňoval v případě hloubek, více než vynahradil ve spojení témbrů s orchestrem a stylovosti interpretace. Festivalové publikum mohlo tento večer opět s potěšením konstatovat, že české soubory věnující se barokní hudbě jsou na zcela srovnatelné výši se zahraničními.
Psáno pro: HARMONIE 7/2014