Z(a)tracená hudba ve světlech ramp

V rámci programu Česká hudba 2004 uspořádala společnost Opus Musicum ve dnech 10. – 13. 11. v Brně festival Z(a)tracená hudba, který si kladl za cíl vynést na světla koncertních pódií hudbu minulého a předminulého století z různých důvodů odloženou, zapomenutou, ztracenou i zatracenou, odmítanou či prokletou. V jeho čele stáli Eva a Vojen Drlíkovi: „Záměrně jsme sestavili program z rozličných hudebních forem. Od opery a její hravé parodie v podobě písní, šansonů, melodramu až k hudbě komorní a symfonické. Za jednu z poloh jsme zvolili prezentaci česko-německých autorů hraných více v cizině než u nás a pokusili jsme se je osvětlit na ose světová-lokální hudba. Festival jsme koncipovali pro zvědavé a zvídavé,“ dodal k záslužnému projektu, datujícímu se zrodem ke sklonku roku 2003, dramaturg Vojen Drlík.

Ambiciózní hudební dny zahájila v Konventu milosrdných bratří 10. 11. herečka a mezzosopranistka světového renomé Soňa Červená , která v expresivním, obdivuhodně kultivovaném pojetí přednesla melodram z bolestné terezínské doby Píseň o lásce a smrti korneta Rilka od Viktora Ulmanna se skvěle citlivým klavírním doprovodem Daniela Wiesnera . Téměř osmdesátiletá legendární umělkyně z Divadla Voskovce a Wericha se HARMONII svěřila, že ji v blízké době čeká hostování v Sydney a v Paříži s muzikálem The Black Rider Toma Waitse v režii Američana Roberta Wilsona, pod jehož vedením hostovala v Osudu Leoše Janáčka v Národním divadle v Praze roku 2002. Právě spolupráci s Wilsonem považuje za vyvrcholení své kariéry. Dramaturgicky objevný byl již tento večer, s písněmi Adolfa Schreibera a Felixe Weingartnera v podání dobrých pěvců Pavla Černocha a Rakušana Martina Hammerle s vynikající klavíristkou Drahomírou Ritzovou . Haasovo kvarteto potvrdilo, že svému skladateli velmi dobře rozumí a Smyčcový kvartet č. 2 Z opičích hor vynesli mladí hráči strhujícím způsobem na světla ramp.

Soubor Loutkového divadla Radost v režii a hudebním nastudování Vlastimila Pešky recesně ztvárnil komickou operu Josefa Kompita Princezna Sylvestrie aneb Zápas o nevěstu z roku 1894. Bavili se při ní výtečně nejen děti, ale i dospělí. Peška v inscenaci pestře a vtipně rozehrál plejádu nápadů s loutkami, souborem, pěvci v čele se skvělým Richardem Novákem a Moravským kvartetem , který podal vcelku zdařilý výkon.

Symfonický koncert v Besedním domě přinesl nejen zajímavý repertoár, ale odhalil i překvapivé polohy interpretů. Především Jaroslav Kyzlink se představil jako dirigent, který z děl meziválečného repertoáru je schopen učinit hudební skvosty. Dokladem toho byla v podání Czech Virtuosi Sinfonie č. 2 in Cis Iši Krejčího, dále jeho spolupráce s výtečnou mezzosopranistkou Evou Garajovou v Uspávankách Václava Kaprála i třetí dílo večera. Interpretačně náročné jazzové oratorium pojednávající o nelehkém triumfu jazzu Erwina Schulhoffa H.S.M. Royal Oak z roku 1930 na text Otty Rombacha s Brněnským akademickým sborem , jazzovým symfonickým orchestrem realizoval Kyzlink s nadsázkou, zejména v závěru dostáli všichni umělci adekvátního hudebního spádu. Ze čtyř sólových pěvců, čítajících také dva tenoristy, nejvíce vynikli sopranistka Andrea Priechodská , barytonista a recitátor Martin Hammerle . Dosud až obdivuhodně soustředěnou a ve srovnání s jinými akcemi v rámci Roku české hudby skutečně záslužnou dramaturgii narušil ovšem závěrečný večer. Příjemné komorní prostředí Zemanovy kavárny svěřili pořadatelé známému jazzovému zpěvákovi Ladislavu Kerndlovi , jehož výstup byl zklamáním, a to i vzhledem k zařazení zlidovělých, notoricky známých písní Voskovce a Wericha. Večer písní a šansonů povzneslo až dobové čtení Vojena Drlíka o jazzu s citacemi šansoniéra Ralpha Benatzkeho a podmanivé výstupy vycházející hvězdy sopranistky švédského původu Anniky Denk s renomovaným rakouským klavíristou, známým dirigentem a muzikologem Christianem Pollackem . Každý ze čtyř večerů provázel nečekaně velký zájem návštěvníků.

Sdílet článek: