Hudební festival Lípa Musica již dávno není jen regionální kulturní událostí. Během let vyrostl v respektovanou mezinárodní přehlídku, stal se významným hudebním a společenským svátkem nejen České Lípy, ale i širokého okolí, které aktuálně zahrnuje Liberecký a Ústecký kraj a také přilehlé oblasti Saska. Úspěchy v oblasti dramaturgické a umělecké jdou ruku v ruce se zájmem publika i široce rozvětvené sítě partnerů festivalu, sponzorů a podporovatelů. Díky propracovaným a pečlivě rozvíjených způsobům vynalézavé komunikace s veřejností má nyní festival Lípa Musica renomé nejvýznamnějšího festivalového projektu v oblasti klasické hudby v severních Čechách. Hudba je mu východiskem, základem a primární sdílenou hodnotou, která je představována v obecnějším kulturním a antropologickém kontextu s ohledem na specifika regionu a duchovní potřeby člověka. V návaznosti na vědomí historických kořenů dané oblasti jsou pak dalšími klíčovými tématy festivalu česko-německá spolupráce a podpora hudebního vzdělávání a rozvoje nejmladších generací.
Dvacáté jubileum trvání Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica bylo oslaveno narozeninovým galakoncertem, který byl uspořádán v bazilice Všech svatých v České Lípě v sobotu 9. září 2021 od 19 hodin. Večer měl nevšední a reprezentativní atmosféru, která přesahovala formální rámec běžných koncertů. Na první pohled bylo zřejmé, jak svědomitě byl do nejmenších detailů sál na tuto událost připraven (dokonce i polštářky zpříjemňující sezení v lavicích byly opatřeny festivalovým logem). Návštěvníci mohli již při vstupu získat řadu drobnějších krásně zpracovaných tiskových materiálů: katalog festivalu, festivalový magazín, festivalové noviny atd., ale také například knihu nazvanou Cestou hudby, výpravnou česko-německou publikaci odkrývající příběh festivalu Lípa Musica vyprávěný jeho zakladatelem a ředitelem Martinem Prokešem. Každý příchozí se mohl cítit osobně osloven a vřele přijat. Zářící reflektory a rozžaté svíčky na oltářích dotvářely důstojné prostředí barokního chrámu. Marek Šulc, moderátor večera, ke svému mikrofonu hned v úvodu postupně pozval řadu významných hostů, kteří vyjadřovali úctu a obdiv týmu organizátorů festivalu za kvalitu jejich mnohaletého koncentrovaného úsilí. Mezi řečníky vystoupil i ředitel festivalu Martin Prokeš, který připomněl, že srdcem festivalu je od počátku jeho existence právě českolipská bazilika Všech svatých a že mnohost památek teritoria, v němž festival rozprostírá své aktivity, je zřejmým znamením symbiózy života Čechů a Němců, které spojovala úcta k duchovním hodnotám, jež jsou fundamentem hmotného a kulturního dědictví tohoto kraje.
Charakteristickým znakem dramaturgie festivalu se v posledních letech stala záštita programové nabídky uměleckým garantem. Nejinak je tomu i letos. A tak po Radku Baborákovi, který bděl nad programem hudební přehlídky v letech 2017 a 2018, a Josefu Špačkovi, jenž tyto úkoly plnil v letech 2019 a 2020, tentokrát převzal funkci uměleckého garanta komorní soubor Pavel Haas Quartet a v rámci cyklu koncertů několikrát vystoupí.
Hudební program zahájil vokální komorní soubor Martinů Voices pod vedením svého sbormistra Lukáše Vasilka. Ansámbl Martinů Voices se zaměřuje zejména na interpretaci komorní sborové tvorby 19. a 20. století, během své jedenáctileté kariéry však rozšířil svůj záběr i na skladby starších slohových období. Své českolipské vystoupení soubor Martinů Voices zahájil výběrem čtyř čtyřhlasých madrigalů, které vydal v roce 1586 ve své druhé knize madrigalů Giovanni Pierluigi da Palestrina. Sedmi zpěvačkám a šesti zpěvákům se podařilo předat plasticky vypracovanou zvukovou podobu polyfonie, jejíž energie a oduševnělost poskytly poměrně širokou paletu dynamiky, která těžila z většího obsazení, přičemž nic neztrácela v ryzosti výrazu a vzletnosti empatického vedení umně vyvážených partů.
Lehkost ve vedení melodických linií a zároveň intonační jistota a soudržnost utvářeného přediva vokálních hlasů provázely interprety také v druhé části programu, kdy soubor Martinů Voices přednesl Drei Gesänge (Tři zpěvy) op. 42, dílo, které pro šestihlasý sbor a cappella zkomponoval Johannes Brahms. Zřejmé rozvíjení tradice vokální polyfonie bez nástrojového doprovodu přeneslo posluchače do skladatelské praxe hudebního umění poloviny 19. století. Při realizaci bohatého a snadno zranitelného zvukového obrazu se vokalisté mohli spolehnout na svého zkušeného sbormistra, který soustředěně modeloval hudební detaily a vedl sbor ke znamenitě vyznívajícím chromatickým postupům, kadencím i závěrům a přesvědčivým větším tektonickým celkům. Výstavba představených kompozic se pro posluchače stala zážitkem.
Třetím opusem připraveným pro slavnostní večer bylo Te Deum in C pro soprán sólo, smíšený sbor a varhany Benjamina Brittena. Svěžest, kterou do partitury v roce 1934 vtiskl jednadvacetiletý skladatel, naplnila chrám. Interpreti vystoupali na chrámovou kruchtu, což bylo dáno praktickou potřebou koordinace s varhanami, nicméně připravili tak také zřetelnou akustickou proměnu zvuku, který se snášel na posluchače novou cestou. Umělci s přehledem zvládli složité souzvukové struktury, ve kterých si byly sbor a varhany vyváženým partnerem. Svět moderní zvukovosti působil přátelsky, v příslušných partiích zaujal hlubokou něžností a vroucností, intenzivní naléhavostí i hymničností.
Mezi řádky zůstává nezodpovězená otázka, proč byly z Palestrinovy tvorby vybrány právě madrigaly a co vedlo tvůrce programu k rozhodnutí pro Brahmsovy sbory, když pro sakrální prostor by snad bylo možné nominovat poněkud vstřícnější a příhodnější repertoár z oblasti duchovní hudby. Zcela stranou pak ponechávám skutečnost, že posluchačům nebyly v programech zpřístupněny texty kompozic trojice jmenovaných autorů pro komplexnější porozumění slyšenému. Dlužno však jednoznačně konstatovat, že provedení skladeb souboru Martinů Voices mělo jiskru, gradaci a výraznou uměleckou hloubku. Přesto bylo v dramaturgii koncertu „jen“ předstupněm dalšího dění.
Punc výjimečnosti slavnostního večera v českolipské bazilice Všech svatých byl dán závěrečnou částí programu. Jak organizátoři přiznali, nejvýznamnějším počinem výroční dramaturgie a splněním dlouholetého festivalového snu je světová premiéra skladby zkomponované přímo na objednávku festivalu, která ve shodě s hlavní dramaturgickou linií Lípy Musicy akcentuje česko-německý dialog. V katalogu festivalu bylo úsporně, ale s neskrývanou hrdostí uvedeno: „Díky nové umělecké garanci respektovaného Pavel Haas Quarteta, která se tímto večerem otevře, byla práce na tomto úkolu svěřena renomované slovenské skladatelce Ľubici Čekovské a českolipskému historikovi a novopečenému libretistovi Tomáši Cidlinovi.“ Skladba s názvem Domov byla připravena tak, aby posluchače zavedla „do očistného světa klidu a meditace, ze kterého se člověk dokáže dívat na svět ze zcela jiné perspektivy“. Tvůrčím záměrem bylo „hledat východisko z doby, která necitlivě zasáhla do života národů, rodin i jednotlivců, rozdělila je a připravila o hlavní životní jistotu – domov“, cílem tedy nebylo hledat vinu či soudit, ale hledat dialog a smíření prostřednictvím všeobjímající a univerzálně srozumitelné hudby, hledat domov jako místo, kde je člověk vítán a přijímán.
Velmi zajímavým a ozvláštňujícím prvkem večera byla krátká beseda s hudební skladatelkou Ľubicou Čekovskou a s libretistou Tomášem Cidlinou, kterého českolipští obyvatelé mohou znát jako kurátora a historika v místním Vlastivědném muzeu a galerii. Oba s publikem sdíleli osobní výpovědi související s kompozicí.
Světovou premiéru skladby Domov přednesl soubor Martinů Voices ve spolupráci s Pavel Haas Quartetem pod taktovkou dirigenta Lukáše Vasilka. Organizátoři tak splnili touhu smyčcového kvarteta, které si na koncertě přálo vystoupit s pěveckým tělesem. Skladbu Domov tvoří čtyři věty: Šumava, Severní Čechy, Luž a Kus domova. Kontemplativní nebo široce rozvinuté hudební myšlenky vytvářely zázemí pro přednášený text psaný volným veršem. Intenzivní citová výpověď a expresivita vyjádření byla na jedné straně tvořena virtuózní plochou instrumentalistů, na druhé straně vrstvou vokální, která někdy zadumaně, jindy přímo v širokodechých názvucích folklórních nápěvů předkládala myšlenky smíření, které vyvrcholily v závěru: Přijímám tě, krajino sedmibolestná, povstaň a mluv ke mně jazykem prastarým… Symbióza hudby a slova se v závěru uzavřela do jímavého unisona a ztišení. Interpretům se podařilo publikum zasáhnout a předat silné myšlenky k dalšímu privátnímu rozvažování.
Hudební festival Lípa Musica byl zahájen více než důstojně. Úvodní narozeninový galakoncert se vepsal do paměti a do srdcí.
