Členové Wihanova kvarteta se poměrně často vyskytují nejen v jejich „klasické“ kvartetní podobě, ale i v dalších sestavách. I tehdy jejich umění má vždy tu kvalitu, která z jejich kvarteta učinila komorní soubor světové třídy. Dva z takových koncertů nedávno zazněly v sálech sloužících převážně jiné činnosti, ale pro komorní hudbu jako stvořených.
Matematicko-fyzikální fakulta UK pořádá v prostoru barokního refektáře profesního domu na Malostranském náměstí cyklus fakultních koncertů. Tyto komorní koncerty jsou znalcům známé vysokou úrovní interpretů, programu i publika. v minulém měsíci zde houslista Leoš Čepický, violista Jakub Čepický a violoncellista Michal Kaňka přednesli Goldbergovské variace J. S. Bacha v úpravě Dmitrije Sitkoveckého (1954) pro smyčcové trio. Sitoveckij je uznávaný americký houslista ruského původu (v roce 1966 jako dvanáctiletý žák prof. J. Jankeleviče z Moskevské konzervatoře zvítězil na soutěži Concertino Praga, později byl v USA žákem I. Galamiana v Juilliard School). Od roku 1984 také upravuje pro smyčcové komorní soubory různé partitury, z nichž přepis Bachových Variací získal okamžitý úspěch. Ač nejsem většinou zastáncem podobných úprav, v případě barokních partitur jako je tato se mi to jeví jako možnost zajímavého nasvícení prvků kompozice, které ve zvuku původního nástroje nemusí být tak zřejmé. Umělci provedli dílo velmi citlivě a přesvědčivě a struktura některých variací (např. XVIII, XXII) se mi jevila mnohem zajímavější a zřetelnější, než když zní napřklad na cembalo. S barokní hudbou se v současnosti provádějí všelijaké kotrmelce, které jí ne vždy svědčí. Tato instrumentace v takové interpretaci je však přínosným pohledem a jistě by stála za častější provedení i záznam.
V obnoveném komorním sále pražského Mozartea zazněl 12. dubna koncert Wihanova kvarteta k poctě Českého kvarteta (1892-1934). Program koncertu překvapil účastí dlouholetého původního člena souboru Jiřího Žigmunda. Pokládám ho za nejvýraznějšího muzikanta mezi všemi mně známými violisty. Když kvůli své delší indispozici kvarteto opustil, nejen já jsem se domníval, že přiměřenou náhradu soubor těžko najde. Překvapivě se objevila v absolventovi AMU ze třídy prof. I. Štrause, houslistovi Jakubovi Čepickém, synovi primária kvarteta. Podobně jako kdysi Milan Škampa od Smetanovců, bleskově přešel na violu a krásně s kvartetem srostl. Jiří Žigmund nyní pořádá v Mozarteu zajímavé koncerty svých kolegů muzikantů, a též znovu koncertuje. Pro tento večer se opět k Wihanovcům připojil ve smyčcových kvintetech W. A. Mozarta a Antonína Dvořáka.
Koncert uvedla Meditace na staročeský chorál Svatý Václave op. 31 Josefa Suka. V rukou Wihanova kvarteta vyzněla v nádherně uceleném a dramaticky působivém oblouku. Takové výkony se těžko hodnotí a popisují, slova jsou často banální či inflační. Myslím, že toto provedení bylo z těch, kdy prolne duše díla s duší posluchače v novém poznání krásy.
Čtyřvětý Smyčcový kvintet č. 4 g moll, K 516 Wolfganga Amadea Mozarta předvedli Wihanovci s Jiřím Žigmundem na druhé viole se vším půvabem a lehkostí rokokového světa. Jejich fráze dýchají a jsou zřetelné. Adagia třetí a úvodu čtvrté věty zněla něhou a tajemnou teskností Rekviem, závěrečné Allegro tančilo lehce a radostně, všechna tempa dokonale odpovídala hudebnímu obsahu partitury.
Po přestávce si violisté prohodili pulty, k první viole usedl Jiří Žigmund a ke druhé Jakub Čepický. Smyčcový kvintet č.3 Es dur, op. 97 Antonína Dvořáka patří mezi nejznámější klenoty komorní smyčcové literatury, byl a je hrán nejznamenitějšími interprety dokonalostí se nijak nelišícími. Je proto velmi těžké jej provést tak, aby se dech znovu s překvapením zatajil, a nebylo to způsobeno jen nějakou neobvyklou vylomeninou. Provedení v této sestavě bylo natolik přesvědčivé, že bych ho nazval ideálním. Jiří Žigmund neztratil nic ze sugestivní účinnosti svého přednesu, jeho tón v sólech Larghetta zněl nádherně v každé dynamické poloze jako fenomenální barytonista. Bylo zajímavé slyšet, jak přes rozdílný temperament se Jakub Čepický a Jiří Žigmund v obou kvintetech dokonale doplňují, a jak je každý něčím osobitý a zajímavý. Primarius Leoš Čepický je houslista výjimečných kvalit, a totéž platí o violoncellovém umění Michala Kaňky. Sekundista Jan Schulmeister, mimo jiné člen renomovaného klavírního Petrof tria, Čepického rovnocenně doplňuje. Toto byla vzácná příležitost slyšet Wihanovo kvarteto tak říkajíc v rozšířeném vydání smyčcového kvinteta hvězdné kvality. Snad se tak stane častěji. Jak vidět a slyšet, zdaleka ne všechny nejzajímavější koncerty probíhají jen v renomovaných koncertních sálech.
