
Úspěšný debut Petera Seifferta v roli Siegmunda ve Vídeňské státní opeře
Velkolepé hudební drama Richarda Wagnera Prsten Nibelungův zařadila Vídeňská státní opera na program v době vyvrcholení letošní sezony. Ke kompletnímu uvedení grandiózní operní tetralogie přijal pozvání proslulý britský dirigent Jeffrey Tate, který má s jejím provozováním bohaté zkušenosti, protože s častým dirigováním Wagnerova díla je spojen více než čtyřicet let. Opery Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů zahrnulo vedení světoznámé scény do dvou dramaturgických linií s několikadenními odstupy. Wagnerovu tetralogii řídil Tate v rakouské metropoli poprvé, ale hráči Orchestru Vídeňské státní opery se s dirigentem seznámili již dříve při představeních opery Ariadna na Naxu Richarda Strausse. V rozhovoru pro prestižní odborný časopis Prolog 5/2014, který zdarma pro návštěvníky vydává v německém jazyce Vídeňská státní opera, se Jeffrey Tate upřímně přiznává, že tetralogie je pro něj velmi politickým dílem.
Velký zájem návštěvníků vyvovalo hostování světoznámého pěvce Petera Seifferta v opeře Valkýra, ve které německý tenorista ve Vídni 31. května 2014 debutoval v hlavní roli Siegmunda. Po jeho boku na scéně Vídeňské státní opery debutovali ve Wagnerových rolích v aktuálním obsazení i německá sopranistka Gun-Brit Barkmin (Sieglinde), rakouská sopranistka Regine Hangler (Helmwige), ukrajinská sopranistka Olga Bezsmertna (Gerhilde) a korejská sopranistka Hyuna Ko (Ortlinde). V diskusi pro časopis Prolog, kterou s dirigentem vedl dramaturg Oliver Láng, upřesňuje Jeffrey Tate svůj pohled na Wagnerovu vrcholnou tetralogii: „ Každá z částí cyklu má svou vlastní specifickou náladu, která zaujímá v celém hudebním dramatu své zvláštní místo... Valkýra je preromantická a zpěvná … Dívám-li se na operu z heroické stránky, jsem velkým obdivovatelem Siegmunda.“
Britský dirigent rozkryl strukturu hudebního dramatu analyticky a vrstevnatě. Jedním z největších úskalí interpretace díla je zvuková rovnováha mezi operními sólisty a orchestrem. Ideálním prostorem realizace Wagnerových děl je sice po akustické stránce Bayreuthské festivalové divadlo, ale Jeffrey Tate si poradil s dynamickými proměnami ve Vídni mistrovsky. Typické leitmotivy a scénické plochy podpořené v kompozici vrstevnatostí témat, hrál Orchestr Vídeňské státní opery v pestré škále dramatického výrazu. Hudební charakteristiku strhujícího tragického příběhu s úmrtím Siegmunda na závěr druhého aktu a gradace mocenských obrazů společenských i politických intrik, interpretoval dirigent s nebývalou akcelerací, plasticky, kontrastně v detailech i v rámci celého díla. Jevištní orchestr Vídeňské státní opery řídil za scénou David Aronson, který je zkušeným dirigentem a v rakouské metropoli vítaným korepetitorem. Dvacáté představení Valkýry znělo ve své hutnosti partitury s vysokým jevištním účinkem.

Při realizaci Wagnerova hudebního dramatu Valkýra se obklopil režisér opět svým stabilním týmem. Společně s tandemem německých tvůrců přistoupili k dílu sice moderně, ale s velkým respektem. Scénograf Rolf Glittenberg ve svém návrhu upřednostnil abstrakci a na plochu jeviště nechal umístit ve všech třech aktech jen několik nejdůležitějších elementů, které tvoří základní konstrukční bázi, na níž je vystavěn příběh. Kostýmérka Marianne Glittenberg inklinovala k prostě řešeným dobovým kostýmům s aktuálním přesahem.
Když se konala ve Vídni 2. prosince 2007 premiéra opery Valkýra, nastudoval ji dirigent Franz Welser-Möst a roli Siegmunda zpíval jihoafrický tenorista Johan Botha. V hlavním obsazení se objevil estonský basista Ain Anger, který se v roli Hundinga představil divákům i v letošní sezoně.

Německá sopranistka Gun-Brit Barkmin roli Sieglinde zpívala procítěně, zejména v prvním jednání po boku Petera Seifferta, kdy cítí k Siegmundovi silnou náklonnost, podala velký pěvecký a herecký výkon. Pražské publikum zná její výjimečné výkony např. ze ztvárnění hlavní role Emilie Marty v opeře Věc Makropulos Leoše Janáčka nebo titulní role Gloriany Benjamina Brittena z Národního divadla. Z oper Richarda Wagnera, jejichž premiéry se konaly v sezoně 2004/2005 v Národním divadle v Praze, mohli diváci zažít americkou sopranistku Lindu Watson a její roli Brünnhildy posoudit nejen v hudebním dramatu Valkýra, ale i v dílech Soumrak bohů a Siegfried. Stejný part ztělesnila s velkou grácií i ve Vídeňské státní opeře a roli Brünnhildy propůjčila různé polohy rozpolcené ženy. Polský basbarytonista Tomasz Konieczny dokázal energicky stupňovat vůdčí jednání Wotana a dramatické vokální linie nechal krásně rozeznít. Když na sklonku třetího jednání závratně nad hlavou roztočil oštěp a za ním po třech stranách scény proudily geometricky efektní obrazy ohně při videoprojekci (fettFilm), vedl Konieczny operu k finálnímu vrcholu.
Náročné dílo, které se ve Vídni hraje od 17.00 hod. - 21.35 hod. se dvěma přestávkami, působilo neobyčejně lehce, koncentrovaně se silným dramatickým příběhem. Diváci odměnili představení velmi bouřlivými ovacemi.