neděle, 26. září 2021

Vzpomínka na skladatele Jiřího Horáčka

Napsal(a) 

Mladoboleslavský komorní orchestr, foto Lenka Hýblová Mladoboleslavský komorní orchestrfoto: Lenka Hýblová

Skladateli a pedagogovi Jiřímu Horáčkovi (nar. 29. července 1941) nebylo dopřáno, aby letos oslavil své osmdesátiny – zemřel nečekaně 4. srpna 2020. Celý jeho život byl spjat s Mladou Boleslaví – v tomto městě se narodil a žil, učil mladé kytaristy na LŠU a ZUŠ a především komponoval. Hudební veřejnost jej zná hlavně jako autora kytarových a klavírních skladeb pro děti a mládež, které jsou pro svou posluchačskou vstřícnost na hudebních školách velmi oblíbené. Horáčkův skladatelský odkaz je ale mnohem rozsáhlejší – představuje více než osmdesát opusů. Vedle děl kytarových a klavírních zahrnuje také množství kompozic komorních, vokálních a orchestrálních. Řada jeho skladeb, převážně instruktivních, byla vydána tiskem v nakladatelstvích Supraphon, Panton, Amos Editio, Hohner Verlag a v Horáčkově vlastním autorském vydavatelství Tercie. Desítky dalších děl však doposud čekají na zveřejnění. Ve svém rodném městě představoval Jiří Horáček osobnost natolik významnou a úctyhodnou, že mu byla v roce 2018 udělena prestižní Cena statutárního města Mladá Boleslav.

Jiří Horáček začal už v loňském roce připravovat program pro koncert ke svému kulatému životnímu jubileu. Osud mu bohužel nedopřál, aby koncert uskutečnil. Realizace celého projektu se nakonec ujala jeho rodina: manželka Zdeňka, dcera Jitka a syn Ivo. Vzpomínkový koncert k nedožitým osmdesátým narozeninám Jiřího Horáčka se konal 23. září 2021 v mladoboleslavském Sboru Českých bratří. Těšil se velkému zájmu veřejnosti – překrásná renesanční koncertní prostora byla posluchači zaplněná takřka do posledního místa. Dramaturgie večera byla pečlivě promyšlená: pořadatelé představili publiku Horáčkova díla komorní, vokální a orchestrální, která vznikla ve velkém časovém rozmezí mezi lety 1977 až 2020.

Jiří Horáček, foto archiv Jiří Horáčekfoto: archiv

První část večera byla věnovaná hudbě komorní a vokální. Na úvod zazněla půvabná – a půvabně zahraná – pastorální Musica per flauto e violino v podání mladé flétnistky Anny Mazáčkové a jejího otce – houslisty Viktora Mazáčka, člena České filharmonie. Následovala chronologicky nejstarší kompozice koncertu, čtyřdílný cyklus písní pro mezzosoprán a klavír Slova na strunách (na texty Paula Verlaina) z roku 1977, v podání mezzosopranistky Markéty Cukrové a klavíristy Miroslava Sekery. Markéta Cukrová vládne okouzlujícím sametovým hlasem, se kterým umí skvěle zacházet, a Miroslav Sekera, jenž patří k našim nejvýznamnějším pianistům, jí byl v tomto impresionisticky zabarveném díle mimořádně vnímavým partnerem. Třetí skladba večera nesla název Modlitba za Jirku a jejím autorem a zároveň také citlivým interpretem byl dlouholetý přítel Jiřího Horáčka houslista Jan Kvapil, bývalý člen České filharmonie a Talichova kvarteta. Jan Kvapil, Miroslav Sekera a další mladoboleslavský rodák, violoncellista Jiří Sládeček (taktéž dlouholetý člen České filharmonie) poté zahráli II. větu z Horáčkova Klavírního tria in G, nadepsanou Andante poetico. Z hudby přímo dýchala poklidná nálada letního odpoledne a interpreti si ji viditelně užívali. Pod názvem Za oponou deště se skrývala pozoruhodná skladba pro barevně zajímavé obsazení: mezzosoprán (bez textu), housle a kytaru. Spolu s houslistou Viktorem Mazáčkem a kytaristou Pavlem Kloubem ji přednesla Markéta Cukrová. Stejně jako v cyklu Slova na strunách i v tomto emotivním díle umělkyně přesvědčivě prokázala, že u nás náleží ve svém oboru k naprosté špičce. První část vzpomínkového koncertu uzavřel efektní a nápady hýřící Minikoncert pro housle a klavír. Svou virtuozitu v něm předvedli Viktor Mazáček a Miroslav Sekera.

Druhá polovina večera patřila Mladoboleslavskému komornímu orchestru, řízenému dirigentem Jiřím Havlíkem. Nejprve zazněla třívětá Letní partita pro smyčcový orchestr, kterou skladatel vytvořil v roce 2018 za svého pobytu v Trnávce, kde trávil každoročně letní měsíce. V první větě, nazvané Český tanec, si Jiří Horáček zašel pro inspiraci možná až někam k Dvořákovým Slovanským tancům. Druhou větu nazval Hluboká noc s hvězdami – hluboké smyčce tu evokují tmu, vysoké smyčce září měkce a tajuplně jako hvězdný svit. Ve zvukomalebné třetí větě, nazvané Tančící řeka, slyšíme šplouchající vlny, které se postupem času opravdu roztančí.

Viktor Mazáček, Markéta Cukrová, Pavel Kloub, foto Lenka Hýblová Viktor Mazáček, Markéta Cukrová, Pavel Kloubfoto: Lenka Hýblová

Vzpomínkový koncert uzavřela poslední dokončená kompozice Jiřího Horáčka. Je taktéž určená smyčcovému orchestru. Nese název Výstraha a skladatel ji napsal v dubnu roku 2020. Inspiraci k ní nalezl v obraze Salvadora Dalího Výstraha před občanskou válkou. Na první straně partitury čteme autorův přípis: „Tuto skladbu můžeme chápat jako výstrahu před lidskou pýchou, chamtivostí, pokrytectvím, závistí a veškerou lidskou zlobou.“ Oproti předchozím skladbám večera, které všechny měly v podstatě pozitivní vyznění, je Výstraha překvapivě potemnělá a depresivní. Ale i v ní nakonec převládl Horáčkův životní optimismus a skladba končí ve smířlivém pianissimu.

Mladoboleslavský komorní orchestr se v obou dílech ukázal v tom nejlepším světle. Hrál s entusiasmem a se zjevným pochopením. Přestože se jedná o amatérský soubor, jeho výkon by určitě snesl srovnání se zavedenými profesionálními tělesy.

Po celý večer vládla ve Sboru Českých bratří velice hezká atmosféra. Horáčkova hudba dokáže totiž oslovit a zaujmout nejširší vrstvy posluchačů, a to tím spíš, když se ocitne v rukou interpretů tak kvalitních, jako tomu bylo tady. Jiří Horáček by měl z tohoto krásného koncertu určitě radost.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.