pondělí, 5. listopad 2012

Výborný SOČR

Napsal(a) 

V první polovině října jsem byl na dvou koncertech Symfonického orchestru Českého rozhlasu a oba byly překvapivě dobré. Nepochybně na tom měli zásluhu dirigenti, kteří orchestr inspirovali k velkému vzepětí sil. První říjnový večer byl na dirigentské podestě Ronald Zollman , který dokázal SOČR pobláznit, že mu hrál jako z partesu. Zahřívacím číslem byla Mendelssohnova předehra Ruy Blas. Má sice literární podtext, ale pod slavnostní, nekonfliktní, obecně povrchní hudbou, jež připomínala místy Rossiniho, je možné si představit ledacos. Zollman s tím dělal, co mohl... Mendelssohnův Koncert e moll je choulostivý a každý jej už xkrát slyšel. Raphael Oleg odvedl precizní výkon, méně efektní a tónově zářící, než jsem slyšel například od Mutter, Šporcla, Fischer, Matouška, ale bylo to v některých částech osobité. Výborný byl orchestrální doprovod. O třídu lepší byl Oleg v sólovém partu Berliozova koncertu-nekoncertu Harold v Itálii. Kdybych měl soudit jen podle živého zážitku, označil bych jej spíše za violistu, nežli houslistu. Nicméně úspěšný dvojjediný výkon je hodný obdivu. Úvod SOČRu byl sice málo tajemný a moc silný, ale pak už hráli výborně. Bylo to barevně opojné!

V sobotu 13. 10. vzdal SOČR poctu svému šéfdirigentovi Ondreji Lenárdovi a  jeho sedmdesátinám. Narozeniny oslavil u nás i na Slovensku respektovaný dirigent hudbou Richarda Strausse. Hobojový koncert D dur, hluboce zakořeněný v 19. století, je příjemnou hudbou a mladý hobojista SOČRu Lukáš Pavlíček j ej zahrál na hranici svých současných možností. Věřím však, že zráním nabyde jeho hra na měkkosti a osobitosti. Alpská symfonie j e mimořádné i rozporuplné dílo a má-li zapůsobit, je třeba, aby bylo dobře vedeno a zahráno. Obé bylo toho večera téměř beze zbytku naplněno, takže rozhlasové laudatio bylo úspěšné.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.