Vstříc větru s úsměvem

První březnové pondělí zavítala do Mozartova sálu vídeňského Konzerthausu devětadvacetiletá portugalská zpěvačka, multiinstrumentalistka, textařka a skladatelka Sara Tavares se svým bandem (speciální host Gerard Sequeira – kytara, Fernando Embaló – baskytara, Fernando Carlos – bicí, perkuse). Nazvučené pódium s černou sametovou oponou v pozadí simulovalo klubovou atmosféru. Zpěvačka, původem z Cape Verde, začala své vystoupení v komorním duchu – velmi tichou písní s doprovodem thumb piana (africký strunný nástroj). Po krátkém přivítání se s publikem, přešla k akustické kytaře a u té zůstala až do konce představení, které bez přestávky trvalo bezmála 95 minut. Většina písní, které ten večer zazněly, pochází ze zpěvaččina třetího, nejnovějšího alba Balanc . Na něm se podílela jak autorsky, tak jako producentka. Písně o lásce, svobodě, lidském štěstí a strádání, nebo třeba o kouzlu lisabonských ulic během pozdního odpoledne, míchaly všemožné světové jazyky – kreolštinu, portugalštinu, angličtinu, francouzštinu, stejně jako evropské a africké hudební vlivy. Ne nadarmo byl koncert zařazen do cyklu „World music“, protože Sara Tavares naplňuje význam tohoto termínu do poslední tečky. Po úvodních, pohodových náladovkách, které publikum zklidnily a navnadily, se pozvolna přesouvala ke stále rytmičtějším a živelnějším skladbám. Zhruba v polovině času, vyhrazenému jejímu představení, vstala ze židle a v tu chvíli to v sále začalo vařit. Písně nabývaly na tempu a pomalu, ale jistě nás Sara Tavares vtahovala k sobě na jeviště a rozšířila tak svůj band o 700 sboristů, tanečníků. Nejdříve jsme se nesměle rozezpívaly my dámy, potom pánové, abychom záhy vytvořili pravý africký čtyřhlas a do toho ještě tleskaly pokud možno něco zcela úplně odlišného. Sara Tavares působí na jevišti tak přirozeně, samozřejmě a nenuceně, jako by právě bariéra jeviště a tedy dělba umělec-posluchač, vůbec neexistovala. Vrcholem večera bylo křepčení všech zúčastněných v klasicistně laděném Mozartově sále, zvyklém spíše na zvuky a rytmy mistrů vážné hudby. Nejen mládež na galerii, ale i starší a bohatší publikum v prvních řadách spontánně vstávalo a nechalo se unášet společným tancem a zpěvem. Užili jsme si to všichni. Skončit bez přídavku bylo proto vyloučeno. V jeho závěru Sara Tavares tiše odešla a nechala nás spolu se svým bandem vychutnat si ještě poslední minuty tance a společného zpěvu. Celé její vystoupení mělo báječnou gradaci (ať už byla pečlivě promyšlená, nebo spontánní, vyšla skvěle). Od pomalých, v lehkém rytmu se pohybujících, písní v tichém rejstříku, ve kterém Sara Tavares a její band předvedli jemné, sametově měkké rejstříky svých hlasů a hry, jsme se propracovali ke spontánnímu řádění a užívání si svobody, zpěvu a radosti plnými doušky. O tom ostatně jsou písně Sary Tavares, mimořádně talentované osobnosti, zpěvačky, jejímž credem je – řečeno textem jedné z písní: „…otevřeme okno své duše a pojďme vstříc větru s úsměvem.“ A přesně to jsme zažili.

Coda: Je skvělé, že Konzerthaus neomezuje svou činnost pouze na oblast vážné hudby, ale pořádá v rámci svých aktivit i velmi zajímavé koncerty jazzu a world music. Vídeň vůbec investuje do své kultury nemalé peníze, které se jí vracejí spolu se spokojenými turisty. Ti sem pak jezdí opakovaně po celý rok a nejen na sachr. Právem patří mezi evropská kulturní centra. Šlo by něco podobného i u nás? Pro zájemce o tvorbu Sary Tavares více na www.saratavares.com.

Sdílet článek: