pátek, 26. červenec 2019

Vokální polyfonie v genech: Utopia poprvé v Praze na Letních slavnostech staré hudby  

Napsal(a) 

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

 „Máme vlámskou polyfonii v genech, a tak chceme zkoumat a uvádět hudbu období Moorova. Polyfonie se rodí, když se v jedné skladbě spojují různá hlediska.“

Kontemplativní hudba a průzračnost její interpretace, to byly dva hlavní atributy hudebního večera v Klášteře sv. Anežky České, kde 25. července vystoupil na festivalu Letní slavnosti staré hudby belgický soubor Utopia. Jejich program Rosa mystica byl velmi ojedinělý. Vokální polyfonie mariánských nešpor, které pěvci uvedli, totiž běžně ve své době během liturgických obřadů nezaznívala. Byla vyhrazena jen na největší církevní svátky.

Křesťanská denní modlitba církve (tzv. liturgie hodin) měla ve středověku pevně předepsanou podobu. Stejně tak i její podvečerní bohoslužba – nešpory – zachovávala své neměnné uspořádání. Po úvodním pozvání k modlitbě se zpívaly tři žalmy s antifonami, po nich následovalo čtení z Bible, případně církevních Otců. Následoval hymnus, verš a oslavný chvalozpěv Magnificat. Na závěr nešpor se vždy objevila jedna ze čtyř mariánských antifon (podle období liturgického roku). S tímto pořadím však belgičtí pěvci zacházeli ve svém programu volně, neusilovali o historicky přesnou rekonstrukci, ale za svůj cíl si vytkli představit pestrost vokální polyfonie konce 16. století, a tak jsme měli možnost vyslechnout nešpory starých mistrů v jejich šíři.

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

Pětice vlámských umělců se představila v obsazení: Victoria Cassano – soprán, Bart Uvyn – kontratenor, Adriaan De Koster – tenor, Lieven Termont – baryton a Bart Vandewege – bas. Ačkoliv jejich ansámbl působí na belgické hudební scéně teprve od roku 2015, má za sebou už celou řadu úspěšných vystoupení a vydal dvě nahrávky u společnosti Etcetera Records: kritikou velmi oceňované album The Lamentations of Cristóbal de Morales a nahrávku Luther, the noble Art of Music s díly Josquina Depreze, Balduina Hoyoula a Michaela Praetoria.

Členové souboru nejsou na poli staré hudby žádní nováčci. Můžeme je znát z jejich působení v renomovaných ansámblech, jako jsou Collegium Vocale Gent, Huelgas Ensemble, Cappilla Flamenca, Nederlandse Bachvereniging a Bach Collegium Japan. Název svého ansámblu odvozují od knižního díla anglického spisovatele a filosofa Thomase Mora. Rezidenčně působí při kostele sv. Petra v Antwerpách.

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

Koncertní program v Kostele sv. Salvátora vystavěli vlámští umělci jako jeden celek, jednotlivé skladby na sebe navazovaly, v některých případech i bezprostředně. Při interpretaci využili i prostor kostela, nikoliv jen pódium, a to k ozvláštnění výsledného vyznění a zároveň k naznačení hudební souvislosti jednotlivých vokálních partů polyfonních kompozic. Celý večer zpívali velmi soustředěně, a tak v jejich podání skladby (téměř všechny latinské) vyzněly pro posluchače srozumitelně, přesvědčivě a intonačně přesně; jejich přednes byl vyvážený a výsledný zvuk souboru, který čítá jen pět členů, překvapivě velmi plný. Na tom se podepsal i fakt, že vystupují bez uměleckého vedoucího, a všechny hlasy tak pojímají rovnocenně. Jejich obsazení mužské kvarteto a ženský hlas souboru přináší barevnou bohatost, potřebný kontrast a souznění zároveň.

Vystoupení zahájili v kruhu, u vstupu do kostelní lodi, skladbou Pane, pospěš mi pomáhat od Giovaniho Gastoldiho. Hymnus Dixit Dominus od Tomáse Luise de Victorii přednesli technikou alternatim – liché verše žalmu zpívali polyfonně a sudé jednohlasem – ty (i v dalších skladbách tohoto typu) přednesl barytonista Lieven Termont, který postupně přicházel ze zadní části kostela k pódiu. V průběhu večera zazněly touto zpěvní technikou ještě: Salve Regina od Cristóbala de Morales a Lauda Jerusalem Tomáse Luise de Victorii. U anonymního žalmu č. 122 Laetatus sum a gregoriánského chorálu Ave maris stella naopak umělci vytvořili dvě dvojice na protilehlých koncích pódia. Ačkoliv všechna díla měla podobný kontemplativní charakter, kde se nabídla v partituře příležitost, soubor ji využil a ozvláštnil hudbu například zvýrazněním jejích melismat, imitačních nástupů jednotlivých hlasů, nebo citlivou prací s dynamikou nebo závěrem skladeb. V tomto smyslu vyznělo působivě například zhudebnění žalmu č. 127 Nisi Dominus Orlanda di Lassa, dvě španělské mariánské písně ze sbírky Canciones y villanescas espirituales (1589) od Francisca Guerrera: Světlo vašich očí a Ten půvab, krásné oči; nebo Palestrinova Pulchra es amica mea, Deprezovo Laudate pueri Dominum a závěrečné Magnificat Nicolase Gomberta.

 , foto Petra Hajská foto: Petra Hajská

Vítané bylo také zařazení dvou skladeb takřka neznámých anglických autorů Richarda Deringa - Ave verum corpus a Petera Philipse - Ave Maria, gratia plena. I oni působili na území dnešního Nizozemí a Belgie. Po závěrečném dlouhém a nadšeném potlesku publika soubor zopakoval ještě Deringovo Ave verum corpus.

Programový katalog večera přinesl poučný průvodní komentář od Jana Bati a zástupce vlámské vlády David Maenaut pro něj připravil text o současném stavu provozovací praxe staré hudby ve Flandrách a její institucionální podpoře. Pro mnohé návštěvníky koncertu to bylo jistě objevné a inspirativní zastavení s meditativní hudbou mariánských nešpor převážně vlámských mistrů polyfonie.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.