Vokální cyklus České filharmonie, patřící v této sezoně staronově Pražskému filharmonickému sboru , pokračoval (19. 12.) duchovním programem, který přilákal potěšitelně četné publikum. Zdá se, že záměr obnovit takový cyklus nestál mimo realitu a že Rudolfinum lze sborovou hudbou čas od času přijatelně zaplnit. Repertoár sahal v druhém programu této řady jako oblouk od renesančních motet přes romantismus po hudbu konce 20. století. Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Jaroslavem Brychem se ukázal ve své nynější setrvalé velmi dobré formě, umožňující a prezentující práci s výrazem, dynamikou i slohotvornými prvky. Je to projev plastický, kultivovaný, téměř zcela bez rušivých detailů, projev se širokými možnostmi a s bohatým spektrem výsledného zvuku. Jakob Handl-Gallus je autorem z okruhu repertoáru pro specializované soubory. I větší, klasicky orientovaný sbor se však může úspěšně blížit potřebné lehkosti, jak bylo dobře slyšet. Hudba 19. století odpovídá ovšem profilu Pražského filharmonického sboru přece jen více. Brahmsovy tři Fest – und Gendenksprüche a ukázka z Mendelssohnových Tří žalmů , stejně jako Geistliche Chöre od Antona Brucknera měly oduševnělý klid a zvukovou krásu. Sbor Nunc dimittis Gustava Holsta a kompozice na stejný text od Arvo Pärta, stejně jako Pendereckého Cherubínská píseň , byly pak nejen velice zajímavým a neotřelým, ale také obdobně suverénním a procítěným pohledem do méně obvyklých, ve stylu pozoruhodně rozličných repertoárových sfér.
