pondělí, 21. březen 2016

Vojtěch Dyk v premiérovém nastudování Bernsteinovy Mše

Napsal(a) 

Foto Tino Kratochvil Foto Tino Kratochvil

Ve Fóru Karlín zněla ve čtvrtek 17. března hudba amerického skladatele Leonarda Bernsteina, a to prostřednictvím jeho velkolepé Mše. Toto scénické (hudebně-divadelní) dílo zaznělo v Americe poprvé v roce 1971 a jednalo se o skladbu komponovanou na přání Jacqueline Kennedyové. Mše byla slavnostně uvedena při otevření Kennedyho kulturního centra ve Washingtonu (Center for the Performing Arts). Čtyřicet pět let poté přichází v českém prostředí nové zpracování s Vojtěchem Dykem představujícím hlavní roli Celebranta. Specifičnost tohoto nastudování spočívá především v premiérovém představení zredukované verze, která byla vytvořena pro menší obsazení, především za účelem snazší proveditelnosti a tudíž větší přístupnosti pro širokou veřejnost. Nicméně, i po zeštíhlení některých složek zůstává představení dílem čítajícím okolo sta instrumentalistů, zpěváků a jiných performerů. 

V originální verzi jde o monumentální kus, při jehož realizaci se na pódiu potkává téměř tři sta účinkujících. V Česku měla Bernsteinova dvě hodiny trvající Mše premiéru v srpnu roku 1997 a její kompletní scénické provedení se uskutečnilo pod vedením dirigenta Caspara Richtera. Ten se tak postavil do čela dvě stě osmdesáti členného tělesa tvořeného hráči a sólisty Státní filharmonie Brno, chlapeckého sboru Pueri guandentes, Dechového orchetru brněnské konzervatoře, jazzbandu a rockové kapely Kryštofa Marka a v roli Chlapce se představil tehdy dvanáctiletý Vojtěch Dyk (tento fakt se stal prvním krůčkem k dnešní realizaci). Výsledkem byla dvě provedení na nádvoří Pražského hradu před katedrálou sv. Víta. V aktuálním nastudování, jehož producenti počítají s devíti provedeními v šesti městech, se v mnohasložkovém tělese setkávají členové brněnského B-Side Bandu, kteří tvoří s dvanácti dalšími hráči jakýsi klasicko-jazz-rockový orchestr, dále Czech Ensemble Baroque Choir se sbormistryní Terezou Válkovou, patnáctičlenný Street Chorus pod vedením Michaely Rozsy Růžičkové a chlapecký sbor Pueri Gaudentes se sólisty Jonathanem Ditrichem a Dominikem Staňkem. Před dirigentský pult se postavil slovenský multiinstrumentalista, skladatel a dirigent Oskar Rózsa, režijní a scénografické otěže vzali do svých rukou Michal a Šimon Cabani. Dvojici hlavních producentů projektu tvoří Vojtěch Dyk společně se zakladatelem a bandleaderem B-Side Bandu Josefem Buchtou. Organizační a produkční stránka realizace celé myšlenky musela být nesmírně náročná a k jejímu zdárnému konci ji pomáhal směrovat také skladatel a hudebně-divadelní producent Zdeněk Merta, který je oficiální patronem celého projektu.

Foto Tino Kratochvil Foto Tino Kratochvil

Tito všichni se zasloužili nejen o to, že se jeden z největších kompozičních počinů dvacátého století opět objeví na našich jevištích, ale svou jednotou v tom, co chtěli publiku sdělit, dokázali vytvořit velkolepý zvukově-vizuální prostředek, jímž k lidem promlouvá nejen Bernsteinova fenomentální hudba, ale také (a z mého pohledu především!) jeho poselství o nekonečném boji sváděném všude okolo nás i v nás samých, a přání tento boj utišit. Role Celebranta je pro Vojtěcha Dyka srdeční postavou a vysněným životním momentem a jeho touha předat lidem alespoň špetku vlastní víry v opravdové lidské hodnoty je silně přítomna po celou dobu jeho „kázání“. Není smyslem těchto řádků analyzovat interpretační výkony jednotlivých hráčů (ale ráda dodám, že probíhaly bez jakýchkoliv mně vadících prohřešků). Jednotlivá tělesa tvořící extrémně koncentrovaný kompakt fungovala výborně samostatně i jako celek, což svědčí o preciznosti přípravy jednotlivých sekcí, stejně jako o vysoce profesionálním přístupu a uměleckém souznění režisérů a dirigenta. O výjimečných pěveckých kvalitách Vojtěcha Dyka se přesvědčuji na jeho koncertech s B-Side Bandem již nekolik let, ale hloubka, niternost a především upřímná pokora před samotným dílem, kterou na mne s pomocí svých uměleckých kolegů působil, mě zaskočila tím nejpříjemnějším způsobem.

Irena Černíčková

Její životní cesta, která ji nakonec zavedla do Prahy, začala v jihomoravském Uherském Hradišti. Díky lásce ke klavíru, ale i hudbě samotné, vedly další kroky na Konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Studiu klavírní hry a současně hudební vědy se poté věnovala na pedagogické a filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Profese pianistky a spontánní zájem o folklor, utvářený prostředím rodného Slovácka, později ohraničily tematický okruh její doktorské disertační práce, v níž se zabývala Uherskými rapsodiemi Franze Liszta. Klavíru se v současnosti věnuje jako pedagožka, korepetitorka i sólistka. Do Harmonie přispívá svými texty od roku 2012. Kromě profesní a osobní přitažlivosti k vážné hudbě přiznává také slabost pro hudbu jazzovou.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.