V textu programu k recitálu tureckého pianisty Fazila Saye (10. 2., 6. koncert cyklu FOK Světová klavírní tvorba) se psalo v souvislosti s Haydnem a Beethovenem cosi o Starém a Novém Zákoně. Při sledování interpretace se člověk nemohl ubránit úvahám, kam v těchto souvislostech zařadit sólistu, který se už poněkolikáté představil v Praze. Při pohledu na výběr skladeb vyvstala také otázka, proč si Fazil Say, plodný skladatel, aranžér kupříkladu Stravinského Svěcení jara, vybral pro koncert právě Haydnovy a Beethovenovy sonáty? V první polovině večera to byly Sonáty č. 48 C dur Hob. XVI:35, č. 46 E dur Hob. XVI:31 a č. 35 As dur Hob. XVI:43 Joseha Haydna, z Beethovenova díla zazněly Sonáty d moll op. 31 "Bouře" a f moll op. 57 "Appasionata" . Před přestávkou uvedl pianista vlastní transkripci Passacaglie c moll BWV 582 J. S. Bacha. Byl to pozoruhodný večer, recitál, jaký neslýcháme často. Fazil Say je totiž osobnost, která ačkoli působí jako někdo, koho pódium svým způsobem příliš nezajímá, patří na něj víc než kdokoli jiný. Hraje zjevně z vnitřní potřeby, ne jako interpret, ale jako skladatel prezentující vlastní dílo. Při hraní si zpívá a diriguje. Boří představy o tom, jak se má hrát "čistotný" klasicismus. Jeho prýštící muzikantství během večera přibíralo na síle, až k přídavku - jazzové improvizaci na Summer Time . Publikum aplaudovalo zcela oprávněně vstoje. Zážitek by byl dokonalý, kdyby se při vrcholném bodu posledního tónu neozvalo za mnou táhlé zívnutí. Fazil Say se představil jako zapálený prorok, citlivý apoštol a zvlášť v Haydnovi jako vizionář.

Dina Šnejdarová
Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.
Nejnovější od Dina Šnejdarová
- Inspirativní večer s dílem Josefa Bohuslava Foerstera
- Andreas Staier: Neumím si představit, že bych hrál pořád to samé dokola
- Collegium Marianum vyšperkovalo první jarní koncert Barokních podvečerů novodobou premiérou Antonína Reichenauera
- Bachovo velkolepé pašijové drama podle evangelisty Jana s Collegiem 1704
- Tomáš Šelc a Barbara Maria Willi v „záskoku“ okouzlili pražské publikum