neděle, 3. listopad 2013

Vivaldi vivo e ringiovanito

Napsal(a) 

Vivaldi vivo e ringiovanito, foto Petra Hajská Vivaldi vivo e ringiovanitofoto: Petra Hajská

Festival Struny podzimu Praha je od svého počátku jako víno, jež do té doby v nabídce chybělo. Nyní se nabízí osmnáctý ročník, a jeho originální buket je opět bohatý. V neděli 29. září v Dvořákově síni Rudolfina v provedení Daniela Hope a orchestru L’Arte del Mondo w předložil lahůdku z rafinované směsi Antonia Vivaldiho Le quatro stagioniVivaldi Recomposed Maxe Richtera. Ze Čtvera ročních dob se zneužíváním ve zvukovém smogu časem semlela téměř všude vlezlá odrhovačka. Po leckterém sterilizujícím „autentickém“ ošetření se Antonio Vivaldi pak navíc jeví jako více či méně zdařile zrestaurovaná mumie vybledlých barev a vyschlých kontur. Britský houslista spolu s německým souborem z Leverkusenu však předvedli zázračnou proměnu: jejich tóny jako stroj času nás přenesly do vzdálené minulosti v živou společnost temperamentního mladíka plného nápadů a citu, odvážně hledajícího nové jiskřivé hudební světy. Po tomto fascinujícím úvodu se následné Vivaldiho „převtělení“ do partitury Maxe Richtera jevilo jako vtipný pozdrav hudebního novátora z 18. století do hudebního jazyka naší doby. Současní uznávaní vládci sólových houslí již běžně zvládají i nejkrkolomnější technické překážky se samozřejmou lehkostí a v téměř digitální kvalitě. Jen málo z nich však rozvibruje duši posluchače magickým kmitočtem své muzikantské duše jako Daniel Hope. Do té chvíle jsem byl přesvědčen, že tento Vivaldi už mne nikdy ničím novým nezaujme. Mýlil jsem se. Mnohdy překvapivé interpretační nápady (například poměrně ostrá spiccata apod.) na rozdíl od podobných snah jiných provedení nepůsobily nikdy násilně či nepřirozeně. Jakoby vycházely ze zaváté hlubiny Vivaldiho záměru a umocňovaly jeho obrazům zřetelnost a srozumitelnost.

Po přestávce zazněl Vivaldi Recomposed současného britského skladatele Maxe Richtera. Skladba zachovává základní stavební konstrukci Vivaldiho opusu, kterou však naplňuje vlastní reflexí původního obsahu, citlivě prokládanou mistrně nastříhanými kolážemi a fragmenty Vivaldiho motivů a témat. K umocnění barevnosti přidal autor do partitury hlasy kontrabasu a flétny, používá hojně pizzicato, sul ponticello, col legno, flažolety, glissando, atd. Zvuk zvýrazňují dvě reprobedny. Richter využívá i minimalistických postupů či opakovaných řazení a celá Recomposed je prokládaná vtipnými hříčkami harmonickými i rytmickými (harmonické šalby pod původním obrysem či „profláklou“ melodií, nesymetricky „sestříhané“ originální takty, náhlé ukončení fráze před očekávaným závěrem aj.). Vše je přitom až „nemoderně“ vkusné a uměřené. Takovou ideální, do detailu vypracovanou a přesnou interpretaci, jakou předvedli sólista a soubor, si soudobý skladatel většinou jen může marně přát... Nadšenému publiku se Daniel Hope odměnil unikátním přednesem části Sonáty pro sólové housle Erwina Schulhoffa. Tento festivalový večer byl výjimečným hudebním zážitkem.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.