pondělí, 4. duben 2016

Vítězství Velikonočního festivalu duchovní hudby

Napsal(a) 

Libor Pešek, foto Petr Francán Libor Pešekfoto: Petr Francán

Poslední koncert Velikonočního festivalu nás přivedl opět tam, kde celý 25. ročník započal – do katedrály sv. Petra a Pavla, jedné z nezpochybnitelných chloub města Brna. Při zahajovacím koncertu jsme byli svědky drobných technických problémů, které mírně podkopávaly nerušený požitek z hudby. Právě tato neblahá zkušenost nejspíše přiměla organizátory k úplnému opuštění mikrofonů a jiné zvukové techniky během samotného koncertu. Dalo se předpokládat, že také Filharmonie Brno, Český filharmonický sbor Brno, sólisté Pavla Vykopalová a Jiří Brückler i dirigent Libor Pešek se na akusticky náročný prostor připravovali a počítali s jeho omezeními, ale snad i s jistými výhodami.

Prostory katedrály sv. Petra a Pavla totiž vytvářejí poměrně dlouhý a široce se táhnoucí dozvuk, který obrušuje ostré hranice mezi jednotlivými tóny a nechává hudbu splynout do obří valící se masy. Obecně se jedná o nepříliš žádoucí efekt, ale jako vždy záleží na konkrétním uměleckém díle, záměru a ponejvíce na estetickém cítění posluchače. Nejinak tomu bylo i na uzavíracím koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby.

Jako první zazněla čtyřvětá Symfonie č. 4 „Veliká noc“ od Josefa Bohuslava Foerstera. Nepříliš hrané ale bezpochyby hodnotné dílo, překypující obzvláště ve druhé a třetí větě Foersterovým typickým lyrismem. Orchestr a dirigent měli dílo dobře nastudováno a neobjevovaly se ani žádné výrazné intonační přešlapy. Pochvalu si zaslouží i v symfonii se hojně vyskytující gradace, jejichž největší dynamickou oporou byly do vibrující hudební masy se prořezávající trombóny. Pravdou zůstává, že v méně vypjatých částech působil zvuk méně konkrétně a jasně než je zvykem. Zde nastupují na scénu kritéria jednotlivých posluchačů, jestli dávají přednost zvuku konkrétnímu a ploššímu nebo splývajícímu a obalenějšímu. Je nezbytné také dodat, že zatímco pro Foersterovu Symfonii se jednalo o relativně vhodné prostory, jiná díla by tento košatý akustický prostor mohl nadobro pohřbít.

Foto Petr Francán Foto Petr Francán

Mnohem rozpačitější pocity mohlo vzbudit Dvořákovo Te Deum, které na rozdíl od Foersterovy symfonie obsahovalo z akustického hlediska mnohem nevyzpytatelnější a delikátnější prvek – lidský hlas. Dvořákova skladba obsahuje nejen sólisty, ale i sbor a s tím spojené barevně a principiálně dosti odlišné přístupy, které se zrovna v tomto případně příliš nepodařilo sjednotit. Zdaleka největší potíže se objevily u sboru, který se zdál poměrně střídmě obsazen a jehož zpěv se nejednou nejistě ukrýval v melodiích hudebních nástrojů. Ženské hlasy na tom byly o něco lépe než hlasy mužské. Ty se spíše držely v pozadí a tak ani část, kde je sólistka doplňována akordy tvořenými mužskými hlasy, bohužel nefungovala tak jak by měla. Hudební prostory navíc také zapříčinily stékání všech hlasů do tiché, břehy Dvořákovy skladby podrývající, vody.

Sólisté na tom byli výrazně lépe, neboť na ně pánové Dvořák i Pešek více pamatovali a jen málokdy museli vydatněji zápolit s orchestrem. I taková neslavná chvíle však nastala v samotném závěru skladby, kdy se oba sólové hlasy nadobro ztratily a už se neobjevily. Pěvecký výkon Pavly Vykopalové byl obecně na dobré úrovni a bylo zřetelné, že i ona pamatuje na dlouhé prostory katedrály sv. Petra a Pavla a snažila se volit průraznější a jasnější artikulaci. Jiří Brückler naproti tomu občas působil dojmem, že se mírně šetří. Přesto i tak se jednalo o kvalitní výkon.

Jak tedy celý závěrečný koncert hodnotit? Myslím, že zde více než kdy jinde záleží na osobních preferencích a vkusu jednotlivce. Někdo si přišel na bohatý a plný orchestrální zvuk, někdo může oprávněně vytýkat menší srozumitelnost sboru a v některých částech i sólistům. Nicméně přes výše zmíněné nedostatky se jednalo o kvalitní interpretaci obou děl, která z ryze hudebního hlediska byla dotažena k  uspokojivým výsledkům. Zároveň ukončila více než dvoutýdenní Velikonoční festival duchovní hudby, který nám představil i méně známé, ale přesto pozoruhodné skladby a jejich autory. A snad i téměř bezvýhradně zaplněná místa dokazují, že o koncert i celý festival byl nemalý zájem. Svůj úděl tedy poslední koncert naplnil a zvítězil.

Lukáš Pavlica

Absolvoval magisterský obor Hudební věda na Masarykově univerzitě, v současné době studuje pod vedením doc. PhDr. Jany Perutkové, Ph.D., doktorský studijní program. Aktivně se věnuje publicistické a kritické činnosti, kromě externího dopisovatele pro časopis Harmonie zastává místo redaktora portálu Brno – město hudby. Spolupráci navázal rovněž s hudební revue Opus musicum nebo magazínem vysokých škol Universitas. Kromě publicistické činnosti a výzkumu se okrajově věnuje také hudebnímu aranžérství a spolu s dalšími skladateli a hudebníky instrumentoval a natočil CD Hudebníček cílící na rozvíjení melodického a rytmického cítění u dětí do čtyř let.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.