pátek, 17. květen 2002

Virtuální střet

Napsal(a) 

Užitečnou konfrontací byl virtuální souboj dvou houslistů. V šestidenním odstupu hráli v Praze Salvatore Accardo a Bohuslav Matoušek - umělci různých generací, různých osudů a především různých interpretačních názorů. Extrovert Accardo vždy preferoval virtuozitu a udivoval hrou Paganiniho. Introvert Matoušek vždy tíhnul k závažnějšímu repertoáru s vrcholovými kreacemi Martinů na špici. S tím měl rezonovat i jeho recitál v pražském kostele sv. Šimona a Judy v rámci cyklu FOK 5. března s díly Korteho, Brahmse a Martinů. Bohužel kvůli onemocnění klavíristy Petra Adamce musel Matoušek narychlo sestavit náhradní program, který bohužel nemohl naplnit jeho náročné ambice. Za doprovodu souboru Archi Praga zahrál Bachův Koncert E dur , Haydnův Koncert C dur a Vivaldiho Čtvero ročních dob . V Bachovi bylo znát, že na souhru bylo málo času, obligátní Vivaldiho série koncertů si žádá, aby přinesla něco originálního, více kontrastu a odvahy, a tak dominantou večera byl od Matouška famózně zahraný Haydn. Tak skvěle interpretovaný sólový part jsem ještě neslyšel.

Salvatore Accardo, hrající na slavné stradivárky Firebird z roku 1718, byl 27. února hvězdou koncertu Pražského komorního orchestru ve Dvořákově síni Rudolfina. Pražanům nabídl Beethovenovy houslové Romance G dur a F dur a efektní prskavku z dílny Camilla Saint-Saënse - Introdukci a Rondo capriccioso . Skvělý dojem zanechal v Saint-Saënsovi, interpretace Beethovena byla svým uhlazeně povrchním pojetím diskutabilní, i když pro publikum přesvědčivá. Accardo i po šedesátce umí. Ruce sice už nejsou tak jisté jako kdysi, ale dojem zanechal velmi silný. Zvlášť když přidal upravenou Milsteinovu Paganinianu . Pražský komorní orchestr ještě skvěle připravil Mozartovu předehru k opeře CosĚ fan tutte , 3. Concerto grosso Zdeňka Lukáše a Suitu z Pulcinelly Igora Stravinského.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.