pátek, 27. únor 2004

Víno, sýry a zpěv

Napsal(a) 

Na začátku byla myšlenka ředitele Francouzského institutu v Praze Didiera Montagné propojit alespoň na jeden den minulost s přítomností: francouzskou Loiru s českou Vltavou, Františka I. s Rudolfem II. a zámek Chambord s Hradčany. Nápad vyústil ve spolupráci s Českou filharmonií a několikahodinový projekt s příznačným názvem "Loire-Bohéme". Celá akce proběhla v pražském Rudolfinu (30. 11.), kde mohli vystoupení dvou francouzských a několika českých souborů návštěvníci doslova vychutnávat za popíjení francouzského vína a "koštování" loirských kozích sýrů, procházet se a zaposlouchat v té či oné části budovy do některého z paralelně běžících programů.

Úvodní koncert patřil vokálně instrumentálnímu ansámblu Doulce mémoire (DM), který si pod názvem "František I. a Karel V., panovníci a mecenáši" připravil mozaiku renesančních děl autorů spjatých z jedním z těchto dvou vládců, například Claudina de Sermisy a Nicolase Gomberta. Soubor vedený Denisem Raisinem Dadrem - s konstitucí Woodyho Allena, ale podstatně vyrovnanějším výrazem - se na pódiu Dvořákovy síně pohyboval zcela bezprostředně, skoro až herecky předváděl písně, laškováním mezi sebou i s publikem všechny přítomné dvě hodiny okouzloval a bavil, o téměř dokonalém interpretačním výkonu nemluvě (mistrná práce s polyfonií po hudební i jazykově-zvukové stránce, improvizované tance, vyrovnaně znějící dechové nástroje). Odpoledne pokračovaly "Plejády", které zaplnily dvoranu (DM: fanfáry, v kostýmech oděné Collegium Marianum a Chorea Historica : hudba a tanec rudolfinského dvora), Sukovu síň (zobcové kvarteto DM), Salon Rafaela Kubelíka (pěvkyně DM Anne Quentin a loutnistka Pasquale Boquet : písně na texty Pierra Ronsarda), foyer (Ritornello : trubačské intrády), respirium (pěvkyně Barbora Sojková a Lukáš Vendl : hudba kolem roku 1600). Anne Quentin, sopranistka s průrazným, malinko nazálně zabarveným hlasem vytvořila v salonku příjemnou domácí atmosféru, jednotlivé písně postupně představila, a pak je v sedě, víceméně zpaměti, "převyprávěla". Ve srovnání s ní zůstali poněkud ve stínu křehká Barbora Sojková a Lukáš Vendl (virginal). Interpretka má sice příjemný, nadějně zdravě znějící hlas, ale zatím ještě neznělý spodní rejstřík, oba také rezervy v kontaktu s publikem. Na závěr, jak se na takovou slavnost sluší a patří, zazněla renesanční mše Se la face ay pale Guillauma Dufaye v podání francouzského mužského souboru Diabolus in Musica pod vedením Antoina Guerbera . V obdivuhodné plasticitě se přelévající tóny plnily hodinu hlubokou koncentrací, polyfonní ordinarium a chorální proprium vytvořily za přispění osobitých, zvukově poutavých mužských hlasů skoro až chrámovou atmosféru.

Pokus o neformálně pojatý projekt malinko, ale poměrně úspěšně, narážel na honosnost prostoru Rudolfina, možná bylo trochu "přestřeleno" u pokusu o jakousi "Tafelmusik" v kavárně (v kostýmu obětavě pějící Michael Pospíšil ) a nedomyšleno korzování s vínem (do sálů se s ním nesmělo), nicméně i přesto mohli být všichni zúčastnění spokojeni. Navíc českým interpretům podobné akce jen prospívají: mohou se od svých kolegů nakazit nadhledem, dramatickým neprožíváním sebe sama, větší odvahou a vyrovnaností.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.