středa, 20. březen 2019

Současná východní tvorba ve vídeňském Zlatém sále

Napsal(a) 

Rozhlasového symfonického orchestru ORF, foto RSO Wien Rozhlasového symfonického orchestru ORFfoto: RSO Wien

Soudobá hudba z Východu nezní ve Zlatém sále vídeňského Hudebního spolku příliš často. O to vzácnější a co do dramaturgie i provedení mimořádnější byl koncert Rozhlasového symfonického orchestru ORF pod vedením Andreje Borejka dne 14. března 2019. Zazněly na něm hned dvě rakouské premiéry – Symfonická báseň č. 2 Galiny Ustvolské a Styx pro violu, sbor a orchestr Giji Kancheliho.

Symfonická báseň č. 2 Galiny Ustvolské z roku 1959 byla svou poetikou jakýmsi pandantem k Šostakovičově 5. symfonii provedené po přestávce. Jakkoliv oficiální katalog děl této ruské skladatelky čítá „pouhých“ 24 opusů, jedná se o zralá, velmi originální a osobitá díla, která právem budí pozornost. Galina Ustvolskaja byla mimořádný talent, což rozpoznal i její učitel a obdivovatel Dmitrij Šostakovič. Na rozdíl od něj se ale Ustvolskaja uzavřela do vnitřní i vnější emigrace, celý život prožila v Sovětském Svazu a teprve po pádu režimu se u příležitosti provedení svých děl dostala do Evropy. Její dílo vykazuje už od dob studií řadu charakteristických rysů, které nezmizely ani v posledních opusech. Jedná se především o jakousi strohost, úspornost výrazových prostředků, askezi, které najdeme i v provedené Symfonické básni č. 2, nicméně zatím v orchestrální podobě. Od sedmdesátých let píše Ustvolskaja pouze komorní skladby, které si ale co do obsahu a hloubky uměleckého vyjádření v ničem nezadají s díly symfonickými, ba právě naopak. Jako by úspornost v instrumentaci ještě znásobila a zvýraznila poselství uměleckého díla, jeho sílu. A právě tato skutečnost činí tvorbu Galiny Ustvolské jedinečnou.

Andrej Borejko (ilustrační foto), foto Susanne Diesner Andrej Borejko (ilustrační foto)foto: Susanne Diesner

Styx pro violu, smíšený sbor a orchestr Giji Kancheliho vznikl v roce 1999. Jedná se o rozsáhlou skladbu, jak co do času, tak co do obsazení. Hudba je proměnlivá, různorodé motivy se vynořují a zanořují podobně jako mytologická řeka Styx. Symbolicky ji představovala právě sólová viola – průvodce světem živých a mrtvých, prostředník mezi vokálním a instrumentálním. Kancheliho tvorba čerpá z tradiční gruzínské hudby, gregoriánského chorálu a společně v kombinaci s prostředky nové hudby působí nadčasově. Ostatně vnímání času je ve východních kulturách v porovnání s tou naší evropskou odlišné. Delší časová pásma nabízejí možnost ztišení, zamyšlení a vnitřního klidu. Sbor obohacuje orchestrální barvy o další dimenzi, stejně jako například elektrická kytara. Violista Nils Mönkemeyer nastudoval sólový part se vší pokorou a hloubkou, kterou takováto hudba vyžaduje. Skladba je prostá jakékoliv prázdné virtuozity, o to více klade nároky na sólistovo soustředění, mistrovství a fantazii. Jak při světové premiéře na nahrávce skladby prohlásil violista Yuri Bashmet: „Viola tu přináší duším klid, požehnání a harmonii.“ Viola jako sólový nástroj stojí na koncertních pódiích poněkud ve stínu oblíbenějších houslí. Hraje-li na ni interpret Mönkemeyerova formátu, který ji rozechvěje v celém jejím rozsahu až po malou oktávu, pak jsou barvy a výrazové možnosti tohoto nástroje daleko větší a zajímavější než u houslí. Provedení Kancheliho díla orchestrem i sborem Vídeňské pěvecké společnosti (Wiener Singverein, sbormistr Johannes Prinz) bylo mimořádné, cituplné a soustředěné. Interpreti pozorně následovali každé sebemenší dirigentovo gesto s přesností a plnou koncentrací.

Šostakovičova 5. Symfonie, op. 47 pochází z roku 1937. Byla dokončena v době, kdy byla skladatelova sestra deportována na Sibiř a její manžel uvězněn. Najdeme v ní tedy řadu metafor, které naštěstí Svaz skladatelů, jenž musel toto dílo před jeho provedením schválit, neslyšel. Na úspěchu premiéry, měl podobně jako i v případě Ustvolské Symfonické básně č. 2 – lví podíl vynikající dirigent Jevgenij Mravinskij.

Jak Ustvolskaja, tak Kancheli nabízejí svou tvorbou další dimenzi – duchovní a emocionální, což je odlišuje od intelektuálně orientované evropské moderny. Myslím si, že takovýto repertoár je pro Rozhlasový symfonický orchestr ORF i jeho příznivce v řadách publika vítanou změnou. To dokládal i dlouhý aplaus jak mezi jednotlivými skladbami, tak na závěr koncertu. Od září 2019 převezme po Corneliu Meisterovi šéfdirigentské žezlo tohoto tělesa Marin Alsop, která u příležitosti uvedení do funkce přislíbila, že bude pokračovat v uvádění soudobé hudby a zřídkakdy hraných skladeb. Bude-li dramaturgie taková, jaký byl čtvrteční koncert, máme se ve Vídni skutečně nač těšit, tím spíše, zazní-li v takto jedinečném provedení.

Lenka Nota

Skladatelka, muzikoložka, hudební publicistka a manažerka. Věnuje se propagaci soudobé hudby, její publicistická i tvůrčí činnost z většího dílu souvisí s tématy žen v umění. V roce 2017 dokončila svou první operu věnovanou největší české spisovatelce Boženě Němcové Jsem kněžna bláznů na libreto filmové dokumentaristky Olgy Sommerové. Od roku 1999 je zastupována ochranným svazem autorským OSA. V roce 1998 spoluzaložila ženskou skladatelskou skupinu HUDBABY. Skupina natočila dva kompaktní disky (HUDBABY, Čekám Tě!), které Lenka připravila také jako produkční. Jako hudební publicistka píše již od dob studií odborné články a recenze do časopisů Harmonie, Opus musicum, Hudobný život a Slovenská hudba. Jako externistka spolupracuje s ČRo Vltava, pro kterou pravidelně připravuje autorské pořady věnované soudobé hudbě a kulturnímu dění v České republice, na Slovensku a v Rakousku. O ženské skladatelské tvorbě v Čechách referovala mj. na konferencích věnovaných ženské tématice v Kasselu v Německu, ve Fiuggi v Itálii a v Kragujevaci v Srbsku. Od roku 2007 žije ve Vídni, kde působí jako korektorka ve vydavatelství Universal Edition, publicistka a skladatelka ve svobodném povolání. Pro časopis Harmonie píše od roku 1997.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.