středa, 2. březen 2011

Vídeň - Tannhäuser

Napsal(a) 

Vídeň - Tannhäuser, foto Wiener Staatsoper GmbH/Axel Zeininger Vídeň - Tannhäuserfoto: Wiener Staatsoper GmbH/Axel Zeininger

Velkou romantickou operou Richarda Wagnera Tannhäuser a Zápas pěvců na Wartburgu v moderním pojetí režiséra Clause Gutha se rozloučilo odstupující vedení Vídeňské státní opery se sezonou 2009/2010. Premiéru 16. června 2010 ocenilo publikum protichůdnými reakcemi, průběžné nesouhlasné projevy bučení často střídaly ovace nadšeného přijetí.

Rakouský dirigent Franz Welser-Möst zvolil po dohodě s režisérem volbu znění v drážďanské verzi, na jeho přání svolil Guth u ouvertury k její interpretaci bez scénického aranžmá. Tříaktové dílo vystavěl dirigent po zvukové i dynamické stránce architektonicky a jednotlivým obrazům vtiskl silné emoce strhujícího hudebního vyprávění. Orchestr Vídeňské státní opery vedl dirigent s niterným pochopením pro dramatickou gradaci přizpůsobené typu romantické velké opery. Jemnými odstíny přednesu, zvukomalby i širokého dynamického rozpětí podpořili hráči mnohovrstevnatý výklad Wagnerova strhujícího díla. Režisér Claus Guth přiblížil výklad opery až sarkasticky aktuálně publiku evropské metropole, která v historii představovala habsburské dějiště rakouského mocnářství. Znamenitě k jeho společensky atakujícím záměrům přispěla velkolepá výprava Christiana Schmidta , jenž návrhy kostýmů a interiérů i exteriérů lokalizoval buď k neutrálně strohým obrazům místa i času, do nichž bylo možné projektovat skrz libreto prostupující germánskou historii od středověkých minnesängrů po současnost, nebo naopak konkrétně situoval obrazy k Vídni, přičemž zakomponoval do ústředních scén na jeviště i výseky z foyeru Vídeňské státní opery. Prvky historismu i surrealismu prostupovaly zřetelně jeho aktuální koncepci, ve které nechal Tannhäusera zmítat v emocích smyslné erotické lásky, touhy a zodpovědnosti na spletité osobní cestě hledání odpuštění a pokání. Tenorista Johan Botha je vynikajícím představitelem energického rozervance, jenž zpívá fenomenálním sytým hlasem. Jeho protihráč barytonista Christian Gerhaher hraje dějinnou postavu Wolframa von Eschenbacha s vnitřním excentrickým svárem a hlasu propůjčuje velkorysou lyriku. Sopranistka Anja Kampe obdařila Alžbětu, neteř lantkraběte, odstíny vnitřně ukázněné vášnivé povahy a svou vokální flexibilitou prokázala, že je výbornou Wagnerovou interpretkou. Venuše Michaely Schuster je adekvátní heroinou mísící démoničnost s přízemností, přičemž mezzosopranistka je živelně nejpřesvědčivější ve středních vokálních polohách. Ain Anger , Hermann, lantkrabě durynský, Gergely Németi , Walther von der Vogelweide, a Alexandru Moisiuc , Biterolf, dodali nastudování grácii hlasů na pozadí upjaté strohosti povah pohybujících se v magických kruzích mezilidských vztahů, v nichž láska a intriky vyznívají nadčasově. Všichni sólisté s výjimkou Petera Jelositse (Jindřich, písař) v těchto rolích ve Vídeňské státní opeře debutovali. Sarkastická aktuálnost debutantů scénického týmu Clause Gutha i Christiana Schmidta na této prestižní evropské operní scéně směle atakuje dobové poměry uvnitř současné společnosti.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.