Collegium Marianum připravuje pro své příznivce každoročně mezinárodní festival Letní slavnosti staré hudby a kromě něj pořádá i dva cykly Barokních podvečerů – jarní a podzimní. Festival se koná v historických prostorách celé Prahy, Barokní podvečery zpravidla v někdejším knihovním sále kláštera servitů na Starém Městě. V posledních letech hledá Collegium Marianum pro zahajovací koncerty Barokních podvečerů i jiná, běžnému publiku málo známá a architektonicky zajímavá místa. 6. března letošního roku tak padla volba na Míčovnu Pražského hradu, která se pro koncerty využívá jen občas, pravděpodobně ze stejných důvodů, proč se podobné podniky nekonají ani v hradních Císařských konírnách: převládající tvrdé povrchy a tím i příliš dlouhý dozvuk (který se ovšem dá upravit provizorním položením tenkého koberce) a v neposlední řadě také tvar a délka sálu, kde je ve větší vzdálenosti od pódia nejen špatně slyšet, ale i vidět. Stejnými neduhy trpívaly koncerty ve Španělském a Vladislavském sále. Míčovna je naštěstí o hodně kratší než Španělský sál, takže i ten, kdo neměl vstupenku do její přední části, si mohl užít velkolepé taškařice, kterou Collegium Marianum pro své publikum tentokrát připravilo: Les fous divertissants aneb veselý blázinec – výstupy z Molièrových her Zdravý nemocný , Učené ženy a Lékařem proti své vůli , zarámované a proložené jevištní hudbou Marc-Antoina Charpentiera (Les fous divertissants , 1680; Le malade imaginaire , 1673) a Jeana Baptista Lullyho (L’Amour médecin , 1665; Les facheux , 1661; La pastorale comique , 1667; George Dandin , 1668; Monsieur de Pourceaugnac , 1669; Les Amants Magnifiques , 1670; Les Plaisirs de L’isle enchantée , 1664 a Le Bourgeois Gentilhomme , 1670). Výrazově i technicky brilantně interpretovaná instrumentální čísla v provedení členů Collegia Marianum, které bravurně překonává záludnosti středoevropským hudebníkům vzdáleného kompozičního stylu francouzského baroka (slohová i interpretační distance je doložená i historicky) se střídala se znamenitými hereckými etudami, připravenými dvěma francouzskými herci – Clotilde Dainault a Bastienem Ossartem , který se také ujal režie představení; kostýmy ve stylu sklonku 17. století navrhla Chantal Rousseau . Oba herci perfektně ovládají techniku barokní gestiky a jevištního pohybu, při vší vysoké stylizaci výrazově úsporného a svým způsobem stejně přirozeného, jako gestika a pohyb moderní (Ossartův protivný dědek Argan i jeho Sganarelle by zazářili na kterémkoliv současném jevišti). Jejich výslovnost je dokonale jasná (velká výhoda jevištní francouzštiny, která dbá na zřetelnost mluveného slova); k bonusům večera patřilo simultánní promítání překladu textů na obrazovky (pro většinu publika ne nezbytné – jevištní akce byla srozumitelná i tomu, kdo francouzštinu neovládal). Pečlivou přípravu každého detailu inscenace, která počítala i s účastí hudebníků na ději, odměnil plný sál Míčovny nadšeným potleskem. Dlouhodobá spolupráce Collegia Marianum a Francouzského institutu v Praze, za podpory Culturesfrance (projektu šíření francouzské kultury, organizovaného francouzskými ministerstvy kultury a zahraničí), přinesla další svůj výtečný výstup – a skvostnou zábavu navíc.
V dubnu (12.) bude jarní řada Barokních podvečerů pokračovat velikonočním pořadem Al santo sepolcro , na kterém zazní Stabat Mater Giovanni Benedetta Piattiho, výběr ze Zelenkových sepolker Attendite et videte a Deus Dux fortissimae a z instrumentální hudby Johanna Friedricha Fasche.
