Verdi – Wagner

Rok 2013 je rokem dvou významných hudebních výročí: je to právě dvě stě let, jež nás dělí od narození dvou velikánu opery 19. století, Giuseppe Verdiho a Richarda Wagnera. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK oslavil toto jubileum dvěma koncerty s příznačným názvem Pocta Verdimu a Wagnerovi; první – 9. října, druhý z nich se konal přímo v den narození Verdiho 10. října. Kromě děl, jež zazněla na začátku a na konci – jednalo se o Wagnerovu předehru k opeře Tannhäuser s úvodními bacchanalemi (tzv. pařížská verze opery) a Verdiho Quattro pezzi sacri –, slyšeli návštěvníci koncertu světovou premiéru skladby Jana Rybáře, nazvanou – také příznačně – OuVerditura .

Taktovky se ujal hlaví dirigent sezony Muhai Tang , jenž také inicioval vznik skladby OuVerditura, kromě FOKu vystoupil Kühnův smíšený sbor pod vedením Marka Vorlíčka . Výkony všech interpretů byly kvalitní, vyzdvihnout je potřeba zvláště nasazení Kühnova smíšeného sboru, jenž opět prokázal schopnost provádět náročná díla sborové literatury (odstínění rozmanitých ploch ve Verdiho Quattro pezzi sacri, a cappella zpěv). Za úvahu však stojí poněkud zvláštní dramaturgie koncertu, který sestával ze tří naprosto různorodých částí.

Zatímco dvě krajní části koncertu – vytvářejíce tak společně určitou ideovou osu večera – spočívají na protikladu duchovní-světský, kdy Verdiho Qattro pezzi sacri tvoří, jak píše Martin Rudovský v programu ke koncertu, „vhodný duchovní protiklad vůči první, světské, polovině programu“ , poněkud rozpačitým dojmem na mě působila střední část, OuVerditura: skladba vytvořená na základě předeher z Verdiho oper (FOK dokonce vyhlásil soutěž spočívající v rozpoznání ouvertur, z nichž je dílo „poskládáno“, což i pro průměrného návštěvníka opery není věru náročný úkol). Skladbu na popud dirigenta zkomponoval mladý český skladatel, člen sdružení Konvergence, Jan Rybář. Po vyslechnutí skladby však nelze souhlasit s tvrzením obsaženým v programu charakterizujícím formu této skladby jako „podobnou symfonické básni“: mnohem více připomíná potpourri operních melodií provozovanou nějakým lázeňským orchestrem (i když výkon FOKu byl vynikající).

Naopak ocenit je třeba uvedení Verdiho díla Quattro pezzi sacri, jež může český posluchač slyšet jen výjimečně. Čtyři skladby na duchovní texty, zkomponované v závěru Verdiho života – dvě s doprovodem orchestru (Ave Maria, Laudi alla Vergine Maria ), dvě a cappella (Stabat mater, Te Deum ) –, tak v podání FOKu a Kühnova smíšeného sboru důstojně završily koncert věnovaný dvěma velikánům operního světa 19. století.

Sdílet článek: