Velkopáteční rozjímání

Velikonoční provozování oratorií a sepolker má v Praze více než dvousetletou tradici – v 18. století o ně pečovaly především duchovní řády, v 19. penzijní spolek Jednota umělců hudebních. Na prvním ročníku pražského Velikonočního festivalu na ně navázalo 10. 4. Collegium Marianum uvedením výběru z Caldarova oratoria Il Re del dolore , které bylo v Praze poprvé uvedeno v roce 1723, rok po své vídeňské premiéře. Collegium Marianum doplnilo Caldarovo dílo skladbami jeho současníků: Giovanniho Bononciniho, Giovanniho Benedetta Plattiho, Jana Dismase Zelenky a Gottfrieda Heinricha Stölzela (oba poslední skladatelé působili v Německu a Čechách – Stölzel i v Itálii, Platti v Benátkách a Würzburgu a Giovanni Bononcini kromě Itálie ve Vídni, Paříži, Madridu, Lisabonu a Londýně). Jako předehra takto vzniklého pasticcia posloužila Sinfonia z Bononciniho oratoria Il Giosue , po které následovalo Plattiho Stabat Mater , arie Orate pro me lacrimae ze Zelenkova sepolkra Immisit Deus pestilentiam, Stölzelův Koncert pro flétnu a hoboj s doprovodem orchestru, Zelenkova arie Deus Dux ze sepolkra Deus Dux fortissime a po ní šest částí Caldarova oratoria – Introduzione a pět arií. Celek byl proložen texty, převzatými z Caldarova oratoria, které do češtiny přeložila Pavla Semerádová; půdorys programu působil soudržně a přesně odpovídal dobovým zvyklostem – včetně charakteristického oddělení pomyslných dvou dílů oratoria nebo sepolkra instrumentálním koncertem (nejznámějším příkladem jsou Händelova oratoria; tuto tradici lze sledovat hluboko do devatenáctého století). Provedení (při světle lampiček a když se už zcela setmělo i tří svíček) dokonale ladilo s atmosférou obřadů „Tenebrae“, sloužených na Zelený čtvrtek, Velký Pátek a Bílou sobotu. Vedle umělecké vedoucí souboru Jany Semerádové a koncertního mistra souboru Vojtěcha Semeráda se o vzorové nastudování a působivé vyznění večera zasloužili recitátor Justin Svoboda , výtečná mladá sopranistka Markéta Mátlová a polský basista Marek Rzepka , který nahradil onemocnělého Jana Martiníka a svůj part provedl znamenitě.

Sdílet článek: