Velikonoční festival ctil ekumenické ideje

Hlavní spojnicí dramaturgického výběru skladeb 14. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Brno – Velikonočního festivalu duchovní hudby se staly letos ekumenické ideje. Sakrální dominanta moravské metropole katedrála sv. Petra a Pavla propůjčila svůj reprezentativní prostor hudbě katolické, luteránské, pravoslavné od Květné do Bílé neděle, výjimečně se jeden českobratrsky laděný komorní večer konal v kostele sv. Augustina.

Česká filharmonie v menším obsazení za řízení Steuarta Bedforda a Pražský filharmonický sbor se sólisty A.-L. Bogzou, C. Oprisanu, K. Schneiderem a G. Beláčkem nasadili 20. 3. zahajovacím koncertem festivalu vysokou interpretační laťku. Následující produkce kolísavých výkonů, i když s repertoárem velmi inspirativním, zůstaly za nimi. Šestici večerů tradičně po dvou letech otevřel opět Dvořákův duchovní klenot Stabat Mater op. 58 pro sóla, sbor a orchestr na text připisovaný Jacoponu z Todi. Mistrovsky vystihující zhudebnění bolestného utrpení Panny Marie skloubené s osobním zármutkem skladatele vyznělo s jasným prostoupením vnitřního klidu a tušeného optimismu.

Sbor dětí a mládeže při Státní filharmonii Brno Kantiléna za řízení Ivana Sedláčka a Jakuba Kleckera představil následující den se třemi sólisty v širším rozpětí epoch skladby Palestriny, Lassa, Victoria, Bacha, Caldary, Scarlattiho a Pololáníka. Satiricky bizarní pouť člověka Labyrintem světa a rájem srdce na text z knihy největšího českého myslitele Jana Amose Komenského v podobě varhanního cyklu Petra Ebena předvedli výtečně varhaník Tomáš Thon a recitátor Marek Eben s hloubkou, nadhledem i pokorou.

Pravoslavní pěvci vedeni svým zakladatelem Georgijem Smirnovem nabídli ve středu 30. 3. v obsazení čtrnáctičlenného mužského sboru hudbu založenou na tradici ruského klášterního zpěvu. Nápěvy a díla Pavla Česnokova, Grigorije Lvovského, Alexeje Lvova, Fjodora Ivanova, Sergeje Trubačova a jiných, zastoupená liturgickými zpěvy a skladbami 19. a 20. století, zazněla ve Smirnových úpravách s efektní historickou poučeností. V rozpětí od kontratenoru po hluboký bas vynikali basista Jurij Višňakov a barytonista Arťom Rezničenko . Pěvci komorního typu dosahovali uspokojivé úrovně. Zejména původní ruská monodie znamennyj raspěv se neslyší v tak sugestivním a kvalitním provedení často.

Salve Regina A dur D 618 Franze Schuberta poskytla 1. 4. výbornou příležitost Simoně Houdě-Šaturové . Ve skvělé formě zpívala i Bachovo Velikonoční oratorium BWV 249 , ve kterém se ze čtyř sólistů zaskvěl tenorista Jaroslav Březina , i když s poněkud zastřenými výškami. Domácí Český filharmonický sbor podal velmi zdařilý výkon, dynamicky tvárný a koncentrovaný. Dílo instrumentálně téměř průhledné s áriemi, recitativy a sbory zahrála Jihočeská komorní filharmonie za řízení bachovského znalce Caspara Richtera se ctí k tempovým rozvržením i kultivované dynamice. Státní filharmonie Brno uzavřela festival koncertem 3. dubna s italským dirigentem Waltrem Attanasim . Ruské Velikonoce , symfonická předehra op. 36 Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova a Slavnostní mše k poctě sv. Cecílie Charlese Gounoda radostně symbolicky spojily východní hudbu se západní a nejen hudbu, ale i religiozitu. Český filharmonický sbor Brno přispěl svým výkonem k vypjaté intenzitě emocí a vynikající interpretační jedinečnosti. Festival letos zaznamenal rekordní návštěvnost přes tři tisíce šest set milovníků hudby. Ve stínu smrti papeže Jana Pavla II. se Bílá neděle otevřela nejhlubšímu životnímu zamyšlení a velikonočnímu poselství.

Sdílet článek: