Mladý klavírista Alim Bejsembajev společně s Českou studentskou filharmonií pod taktovkou Jakuba Hrůši potěšili posluchače bezchybnou souhrou a výrazovou zralostí.
Abonentní koncerty České filharmonie pokračovaly v cyklu B3 třemi večery 21., 22. a 23. února 2024. V pražském Rudolfinu dostala prostor Česká studentská filharmonie, která pod taktovkou Jakuba Hrůši přednesla první část programu. Ten byl zahájen předehrou pro orchestr Žárlivost (Úvod k Její pastorkyni) Leoše Janáčka, dílem, jenž má s operou volnou ideovou souvislost, ale od svého vzniku funguje samostatně jako koncertní kus. Janáčkův raný opus vyzněl s výrazovou přesvědčivostí, technicky přesně a zvukově plasticky. Mladí filharmonici jsou již dnes skutečnými profesionály a v jejich kolektivním projevu se odráží vědomí zodpovědnosti a disciplína.
Tyto přednosti byly rozhodující devizou i při realizaci náročnějšího úkolu, který představovalo uvedení Koncertu pro klavír a orchestr č. 2 g moll, op. 16, Sergeje Sergejeviče Prokofjeva. Sólového partu se ujal Alim Bejsembajev, který nahradil indisponovaného Lukáše Vondráčka. Šestadvacetiletý pianista kazašského původu získal v dětství stipendium v Moskvě a od dvanácti let studoval v Anglii, kde před rokem ukončil magisterské studium na Royal College of Music. Jeho strmá kariéra je akcelerovaná úspěchy v prestižních soutěžích a potvrzená nedávnými i nadcházejícími vystoupeními s prvotřídními anglickými orchestry, s nimiž exceluje zejména jako interpret Liszta a Rachmaninova. V Prokofjevově koncertu Bejsembajev zúročil svou schopnost maximálního soustředění na klavírní part a jeho neokázalé napojení na doprovodnou složku, společně s bezchybným rytmickým cítěním, ve výsledku přineslo skvělou souhru s orchestrem. Pianista disponuje obdivuhodnou technikou a intonační čistotou a díky jeho pregnantnímu úhozu zněl klavír suverénně i v dynamicky vypjatých plochách orchestrálního pléna. Sólista, dirigent Jakub Hrůša a instrumentalisté odvedli poctivou práci a v jejich podání jsme slyšeli Prokofjevův koncert v ideální podobě a s výrazovou zralostí.
Ve druhé části večera již pódium náleželo České filharmonii, dirigentu Jakubu Hrůšovi a jejich provedení symfonické básně Zrání Josefa Suka. Jednodílná, sofistikovaně koncipovaná skladba předpokládá důmyslné tempové změny a mistrné celkové strukturování zvuku. Pověstná barevná škála prvního českého orchestru byla nezbytným předpokladem pro realizaci partitury, jejíž impresionistický charakter klade vysoké nároky na jednotlivé instrumentalisty a nástrojové skupiny. Okouzlující sonoritu zvýraznila i pasáž s využitím ženského sboru díky spoluúčasti Pražského filharmonického sboru (dirigent Lukáš Vasilek). Pro Hrůšovo pojetí bylo příznačné zřetelné odlišování kontrastních ploch a rozsáhlá gradace druhé části skladby. Vynikajícímu provedení by snad jen bylo možné vytknout velké plochy dynamického maxima, ve kterých zanikaly i sólové pasáže intonačně bezchybného koncertního mistra, houslisty Jana Fišera.
Večer se tak odehrál ve znamení mládí a Zrání. Přesvědčivý výkon mladých hudebníků nás všechny utvrdil v tom, že budoucnost interpretačního umění je v dobrých rukou. A melomani navštěvující koncerty České filharmonie obdivovali Sukovo Zrání bezpochyby s nadějí, že tyto a podobné klenoty české hudby budeme slýchat častěji než jen v letech končících čtyřkou.
(Psáno po návštěvě koncertu 23. února 2024)
PROGRAM
Leoš Janáček: Žárlivost (Úvod k Její pastorkyni), předehra pro orchestr (JW VI/10)
Sergej Sergejevič Prokofjev: Koncert pro klavír a orchestr č. 2 g moll, op. 16
Josef Suk: Zrání. Symfonická báseň pro velký orchestr, op. 34 (Skat 70)
Alim Bejsembajev klavír
Pražský filharmonický sbor ženské hlasy
Lukáš Vasilek sbormistr
Česká studentská filharmonie
Česká filharmonie
Jakub Hrůša dirigent
