pondělí, 4. srpen 2003

Večer plný barev

Napsal(a) 

Večer plný barev Večer plný barev
Jitka Čechová je pianistkou, u níž posluchač vždy znovu žasne nad bohatstvím barev, které dokáže vykouzlit ze svého nástroje. Spolu s výbornou technikou a obdivuhodnou fyzickou výdrží je přímo předurčena pro velký romantický repertoár. V tom, že svůj recitál (Dvořákova síň) uvedla Beethovenovou Valdštejnskou sonátou , byl určitě kus ženské rafinovanosti.

Začátek první věty této sonáty připomíná totiž spíš technický výkres než romantickou malbu. Jitka Čechová jej zahrála s patřičnou rytmickou pregnancí, aby o chvíli později vybudovala z této věty rozsáhlou barevnou architekturu. Hlavní téma finální věty, která je proslulá svou mimořádnou technickou obtížností, rozjížděla zpočátku křehce a něžně, jako by hrála na zvonkohru. Tím si vytvořila dostatečný prostor pro velkolepou gradaci, v níž mohla naplno uplatnit svou dokonalou techniku. Oproti Beethovenově formální přehlednosti je Janáčkův cyklus V mlhách nepoměrně mnohoznačnější. Jitka Čechová využila této mnohoznačnosti k vrstvení barevných ploch, v jejichž základech stály krásně znělé basy. Dosáhla tím barev téměř pastózních, které podstatnou měrou přispěly k rapsodickému vyznění celého díla. Druhá část večera byla věnována Smetanovým Snům . Od lisztovsky rozevláté introdukce prvního čísla nebylo pochyb o tom, že se dílo octlo v rukou interpretky nad jiné povolané. Jedna za druhou se před námi otevíraly rozměrné romantické malby s množstvím nádherných detailů: pianissimo v závěru Zaniklého štěstí už snad ani nebylo z tohoto světa, brilantně provedený triolový střední díl Útěchy vnesl do díla netušené napětí, krásně vystavěné fráze skladby V Čechách byly ztělesněním půvabu a lehkosti. Cyklus gradoval k závěrečným dvěma větám. Předposlední, nazvanou Před hradem , lze bez nadsázky označit za vrchol večera. Pod rukama Jitky Čechové se v konturách stále zřetelnějších zjevovala velkolepá architektura, ne už romantická ruina, ale středověký hrad v celé své slávě a mohutnosti. Nadšené publikum si vyžádalo čtyři přídavky, přičemž ve strhujícím podání Chopinovy Revoluční Jitka Čechová dokázala, že její fyzické kondici může z domácích pianistů konkurovat jen málokdo.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.