sobota, 18. duben 2015

Varhaník Christian Schmitt u jezuitů v Brně

Napsal(a) 

Christian Schmitt Christian Schmitt
S velkým očekáváním byl na letošním 24. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně přivítán Christian Schmitt, který je u nás znám hlavně jako doprovazeč Magdaleny Kožené z jejího CD Prayer. Tento téměř čtyřicetiletý německý varhaník spolupracuje se symfonickými orchestry a hlavně se věnuje koncertní činnosti. Pro brněnský koncert v jezuitském chrámu Nanebevzetí P. Marie, kde už téměř rok stojí vynikající varhany švýcarské firmy Hermanna Matthise, připravil reprezentativní program zahrnující slavné a efektní skladby Bacha, Widora, Pärta a Regera. Bachovu nádhernou Fantazii g moll BWV 542 začal hodně uvolněně, s výraznou artikulací, výtečně využil zvukových barev; fuga zazněla v mladistvě živém tempu, na můj vkus až moc rychlém, obtížně se dal sledovat její kontrapunktický vývoj. Triová chorální předehra Allein Gott in der Höh' sei Ehr BWV 663 působila energicky a svěže. Nezvyklé bylo zařazení tří vět ze dvou (!) symfonií Charlese-Marii Widora (obvykle se hrává výběr z jedné), ale zřejmě to byl záměr – Moderato z 10. Románské symfonie totiž cituje velikonoční nápěv gregoriánského chorálu. Pak ještě následovalo líbezné Cantabile a jásavé Finale z Widorovy Šesté symfonie, v nichž se Schmitt pokusil vytvořit hutnější, quasi romantický zvuk, jemuž však chyběly některé rejstříkové barvy a samozřejmě katedrální dozvuk. Arvo Pärt, jehož Miserere celý festival zahájilo a který patří k oblíbeným skladatelům Velikonočního festivalu, byl představen skladbou Annum per annum, napsanou k 900. výročí katedrály ve Špýru. Minimalistická skladba s půdorysem mešního ordinaria kontrastovala s hudebním jazykem ostatních kompozic, varhaník v ní působivě nástroj zcela vypnul a dosáhl tím jakoby jeho „vydechnutí“ a využil zvonkohru a cimbálovou hvězdici. Závěr recitálu patřil bravurně podané Fantazii a fuze na B-A-C-H od Maxe Regera, která v Brně nezazněla už hodně dlouho; přestože byla z celého programu snad nejvíce vzdálena zvuku Matthisových varhan, zhostil se jí v rámci možností interpret výborně.

Jezuitský chrám Nanebevzetí P. Marie Jezuitský chrám Nanebevzetí P. Marie
Christian Schmitt zvolil poměrně univerzální program, který se však zvukově ne zcela hodil pro zdejší varhany, ale bylo tomu i z praktických důvodů, některé skladby (Bacha, Widora, Pärta, Regera) totiž hrál o několik dní později v norském Stavangeru. Ale díky velkým zkušenostem s různými typy nástrojů registračně ztvárnil koncert výtečně a lze říci, že Matthisovy varhany představil naplno. Tento sympatický a usměvavý varhaník je především technicky fenomenálním hráčem, suverénním virtuosem a všestranným interpretem, který dokáže skvěle uchopit a stylově odlišit jednotlivé skladby, snad mu s ohledem jeho mladistvou vitalitu více sedí romantismus než baroko.

Závěrem dvě poznámky. Velikonoční festival duchovní hudby je významnou hudební událostí s pozoruhodnou a velmi přínosnou dramaturgií. Je jen škoda, že jeho katalog už poněkolikáté nebyl připraven včas na tiskovou konferenci, ale až na samotné koncerty. Dále druhým rokem sáhla Filharmonie Brno ke stejnému grafickému ztvárnění, sice v jarních barvách, ale s nejasným zlatým objektem, který se podobal strašákovi v poli nebo tzv. němému sluhovi s lupou, rozhodně to nebyl symbol kříže. Vzpomeňme, že před lety Velikonoční festival postupně přinášel fotky všech piet na území města Brna. Věřím, že příští rok filharmonie nabídne třeba podobný nápad, ale s jasnou velikonoční symbolikou.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.