středa, 24. červen 2015

Varhanice dvou tváří Kateřina Chroboková

Napsal(a) 

Kateřina Chroboková, foto Smetanova Litomyšl Kateřina Chrobokováfoto: Smetanova Litomyšl

Kateřina Chroboková se profiluje jako hudebnice přesahující osobitým způsobem žánry. Ke klasické interpretaci varhanní literatury přidává pod uměleckým jménem Katt neortodoxní autorské projekty integrující hru na varhany s vokálním projevem, a to velmi alternativním.

Dala to okusit i publiku na festivalu Smetanova Litomyšl. Pro externí koncert ve Svitavách připravila na 22. 6. program plně ve stylu Katt, na koncertě v kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli 20. 6. takhle ladila přídavek – píseň či skladbu koncipovanou jako fúzi keltského a moravského muzikantství. Vokál však zakomponovala i do skladby, která asi chce víc patřit do moderní vážné hudby. Z vlastních improvizací na gregoriánský chorál ji dala dohromady s aranžérem Františkem Chaloupkou a na litomyšlském festivalu měl jejich opus Veni Sancte Spiritus premiéru. Variace na svatodušní sekvenci pro vokál, varhany a orchestr obsahují rockově robustní zpěv, respektive jakési invokace, vcelku líbivě užívané bicí nástroje a zajímavé varhanní rejstříky. Kompozice má kontrastní charakter, působivě využívá varhany, ať už v éterických souzvucích se smyčcovými flažolety, nebo v nárazech ohlušujících tónových shluků a výrazných basových ostinát. Je staccatově průrazná i dunivě omračující. Katt alias Kateřina Chroboková se uchyluje k až jakoby obhroublému hlasitému a chraplavému zpěvu a přináší tak skutečně originální tvar – syrový, vemlouvavý. Je to ovšem při tradičním a konzervativním pohledu spíše pohanské zaříkávání než křesťanská prosba o příchod Ducha Svatého…

Kateřina Chroboková a KFP, foto Smetanova Litomyšl Kateřina Chroboková a KFPfoto: Smetanova Litomyšl

Nejdůležitější položkou odpoledního chrámového koncertu bylo uvedení Koncertantní symfonie pro varhany, harfu, tympány a smyčce od Jana Hanuše, přehledně vytvarované, vynalézavé, sdělné a poutavé dílo neobarokního typu, plné masivního zvuku varhan, ve větě pomalé pak s harfovým sólem a světlejšími rejstříky varhan i smyčců. Avšak ani tato střední věta nebyla pouhým intermezzem, ale závažnou plochou naplněnou nejen líbezností, ale i patosem. Skladba pak vrcholí třetí větou – fugou, hybně, v jasně profilovaném proudu, v závěru až hymnicky.

Všechny zmíněné položky hrála Chroboková na pódiu u orchestru na svůj moderní bílý digitální čtyřmanuálový nástroj, postavený jí na míru, nástroj plně stojící a padající se softwarem, s nasamplovanými zvuky nejrůznějších varhan, tedy nástroj se značnými zvukovými možnostmi. Hrála na něj ovšem i Bachův Koncert pro varhany a orchestr přepracovaný ze sinfonií ke dvěma duchovním kantátám. I když jsou samozřejmě jasné všechny výhody její přítomnosti přímo u orchestru pro kompaktnost a souhru, tak zejména v tomto případě přišlo přece jen líto, že interpretka nevyužila víc faktu, že se koncert konal v kostele. Tamní „opravdové“ píšťalové varhany na kůru rozezněla totiž jen v úvodu programu  ve dvou Bachových sólových skladbách. Chorál Nun komm, der Heiden Heiland zněl v měkkém zvuku velmi klidně, zato Toccatu a fugu d moll hraje Chroboková rozevlátě, až romanticky, se značnými rubaty, bez stylové úzkostlivosti - osobitě až svévolně. Samozřejmě tím pádem ovšem velmi efektně. Odpovídá to logicky jejím přesahům, naznačeným vlastní skladbou a přídavkem. Kateřina Chroboková, živelná extrovertní muzikantka ovládající svůj nástroj svrchovaně, bude asi čím dál víc Katt. Snad tím způsobem bude přitahovat „své“ posluchače víc i ke klasice. Interpreti, kteří takto vybočují, to tak alespoň vždy říkávají…

Kateřina Chroboková - varhany

Kateřina Englichová – harfa

Cecile Boiffin – tympán

Komorní filharmonie Pardubice

Marko Ivanović - dirigent

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.