Kateřina Chroboková se profiluje jako hudebnice přesahující osobitým způsobem žánry. Ke klasické interpretaci varhanní literatury přidává pod uměleckým jménem Katt neortodoxní autorské projekty integrující hru na varhany s vokálním projevem, a to velmi alternativním.
Dala to okusit i publiku na festivalu Smetanova Litomyšl. Pro externí koncert ve Svitavách připravila na 22. 6. program plně ve stylu Katt, na koncertě v kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže v Litomyšli 20. 6. takhle ladila přídavek – píseň či skladbu koncipovanou jako fúzi keltského a moravského muzikantství. Vokál však zakomponovala i do skladby, která asi chce víc patřit do moderní vážné hudby. Z vlastních improvizací na gregoriánský chorál ji dala dohromady s aranžérem Františkem Chaloupkou a na litomyšlském festivalu měl jejich opus Veni Sancte Spiritus premiéru. Variace na svatodušní sekvenci pro vokál, varhany a orchestr obsahují rockově robustní zpěv, respektive jakési invokace, vcelku líbivě užívané bicí nástroje a zajímavé varhanní rejstříky. Kompozice má kontrastní charakter, působivě využívá varhany, ať už v éterických souzvucích se smyčcovými flažolety, nebo v nárazech ohlušujících tónových shluků a výrazných basových ostinát. Je staccatově průrazná i dunivě omračující. Katt alias Kateřina Chroboková se uchyluje k až jakoby obhroublému hlasitému a chraplavému zpěvu a přináší tak skutečně originální tvar – syrový, vemlouvavý. Je to ovšem při tradičním a konzervativním pohledu spíše pohanské zaříkávání než křesťanská prosba o příchod Ducha Svatého…
Nejdůležitější položkou odpoledního chrámového koncertu bylo uvedení Koncertantní symfonie pro varhany, harfu, tympány a smyčce od Jana Hanuše, přehledně vytvarované, vynalézavé, sdělné a poutavé dílo neobarokního typu, plné masivního zvuku varhan, ve větě pomalé pak s harfovým sólem a světlejšími rejstříky varhan i smyčců. Avšak ani tato střední věta nebyla pouhým intermezzem, ale závažnou plochou naplněnou nejen líbezností, ale i patosem. Skladba pak vrcholí třetí větou – fugou, hybně, v jasně profilovaném proudu, v závěru až hymnicky.
Všechny zmíněné položky hrála Chroboková na pódiu u orchestru na svůj moderní bílý digitální čtyřmanuálový nástroj, postavený jí na míru, nástroj plně stojící a padající se softwarem, s nasamplovanými zvuky nejrůznějších varhan, tedy nástroj se značnými zvukovými možnostmi. Hrála na něj ovšem i Bachův Koncert pro varhany a orchestr přepracovaný ze sinfonií ke dvěma duchovním kantátám. I když jsou samozřejmě jasné všechny výhody její přítomnosti přímo u orchestru pro kompaktnost a souhru, tak zejména v tomto případě přišlo přece jen líto, že interpretka nevyužila víc faktu, že se koncert konal v kostele. Tamní „opravdové“ píšťalové varhany na kůru rozezněla totiž jen v úvodu programu ve dvou Bachových sólových skladbách. Chorál Nun komm, der Heiden Heiland zněl v měkkém zvuku velmi klidně, zato Toccatu a fugu d moll hraje Chroboková rozevlátě, až romanticky, se značnými rubaty, bez stylové úzkostlivosti – osobitě až svévolně. Samozřejmě tím pádem ovšem velmi efektně. Odpovídá to logicky jejím přesahům, naznačeným vlastní skladbou a přídavkem. Kateřina Chroboková, živelná extrovertní muzikantka ovládající svůj nástroj svrchovaně, bude asi čím dál víc Katt. Snad tím způsobem bude přitahovat „své“ posluchače víc i ke klasice. Interpreti, kteří takto vybočují, to tak alespoň vždy říkávají…
Kateřina Chroboková – varhany
Kateřina Englichová – harfa
Cecile Boiffin – tympán
Komorní filharmonie Pardubice
Marko Ivanović – dirigent
