pátek, 14. prosinec 2018

Vánoční dárek bruselské opery

Napsal(a) 

Danielle de Niese, Michele Pertusi, foto Baus Danielle de Niese, Michele Pertusifoto: Baus

Pro své stálé návštěvníky připravila Královská opera v Bruselu ideální dárek k Vánocům a novému roku. Inspiraci našla ve Francii, kde byla v prvních lednových dnech roku 1843 v Italském divadle v Paříži uvedena opera Gaetana Donizettiho Don Pasquale. Tato ‚commedia dell’arte‘ pojednává o komických příbězích bohatého starého mládence Dona Pasquale, který na stará kolena hledá nevěstu. Vše skončí tak, jak se dalo čekat a mladá vdova Norina uzavírá příběh moudrými slovy: „Blázen je ten, kdo se chce ve stáří ženit!

Bruselská opera převzala starší inscenaci opery ze Santa Fe a z barcelonského Gran Teatro del Liceu a byla to velmi zdařilá volba po nepříliš vydařené nové produkci Janáčkova Z mrtvého domu. Donizetti stačil ve svém krátkém životě napsat skoro 70 oper ve stylu Rossiniho a svým bel cantem ovlivnil řadu mladších skladatelů jako třeba Verdiho. V Bruselu byla opera poprvé uvedena deset let po pařížské premiéře, již tehdy s velkým úspěchem, který trvá dodnes. Premiérové publikum bylo i teď nadšené – a právem.

, foto Baus foto: Baus

Francouzské duo, režisér a návrhář kostýmů Laurent Pelly a mladá návrhářka výpravy Chantal Thomas k tomu ani nepotřebovali žádné zvláštní prostředky jako časové transpozice, jevištní úpravy a komplikované výpravy, tak běžné na soudobých operních scénách. Vcelku jednoduchá dekorace, dům Dona Pasquale je ohraničen fasádami typických městským domů z italských filmů Dino Risho nebo Ettore Scoli z šedesátých let minulého století. Dvojice Pelly/Tomas jsou ale praví profesionálové s vytříbeným citem pro atmosféru děje.

Stejně vytříbený cit má už tradičně bruselská opera ve volbě sólistického obsazení. Vzhledem k počtu představení jsou všechny role (a těch není v této opeře mnoho) dvojitě obsazené. Dominantní partii Dona Pasquale ztělesnil při premiéře italský bas Michele Pertusi a jak pěvecky, tak i herecky exceloval. Pertusi je pravý Rossini-interpret, který vychází z tradice bel canta. Stejně přesvědčivá byla australská sopranistka Danielle de Niese jako Norina. De Niese se před léty v operním světě uvedla jako skvělá Cleopatra v Händelově Giulio Cesare in Egitto na Glyndebournském festivalu, později triumfovala právě jako Norina ve vídeňské Státní opeře. Kromě zdařilé umělecké kariéry je de Niese také mezinárodně uznávaná zastánkyně práv dětí.

Danielle de Niese, Lionel Lhote, foto Baus Danielle de Niese, Lionel Lhotefoto: Baus

Belgičan Lionel Lhote ztělesnil roli doktora Malatesty, lékaře Dona Pasquale. Lhote zahájil úspěšnou pěveckou kariéru před 18 roky na soutěži královny Alžběty titulem laureáta a cenou publika. Jeho specialitou jsou italské a francouzské operní postavy, kde uplatňuje svůj znělý baryton. Španělský tenorista Joel Prieto, neměl žádné problémy s postavou Pasqualeho synovce Ernesta, ale jeho lehčí hlas se hodí spíše pro zarzuely, kde již spolupracoval s Plácidem Domingem.

Stalo se tradicí, že kalendářní rok v bruselské opeře uzavírá francouzský dirigent Alain Altinoglu, od ledna 2016 umělecký šéf opery. S orchestrem, který hrál Donizettiho nejen s lehkostí, ale zároveň v absolutní souhře, neměl moc práce. Těleso své pevné základy ostatně získalo ještě v dobách Antonia Pappana a Kazushi Ona. Na stejnou úroveň se v poslední době dostal i sbor opery s krásným zvukem a bez operních manýrismů. Tak mohl Altinoglu, po nezapomenutelné inscenaci Poulencových Dialogů karmelitek minulý rok, se stejným úspěchem uzavřít i 2018 s Donem Pasqualem.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.