úterý, 31. prosinec 2013

Vánoce v Římě

Napsal(a) 

Markéta Cukrová a Barbora Sojková Markéta Cukrová a Barbora Sojková

V příjemném prostředí pražského Refektáře kláštera dominikánů se 28. prosince 2013 uskutečnil poslední koncert 13. cyklu Barokních podvečerů, jež pořádá ctihodná instituce Collegium Marianum – Týnská vyšší odborná škola (spolupořadatelem byla Nadace Collegium Marianum). Titul „Vánoce v římském paláci“ s dodatkem „Všechny cesty vedou z Říma“ udal linii podvečera. Hudba mistra italského instrumentálního baroka Arcangela Corelliho (concerti grossi) se umně prolnula s kantátami dvou neméně muzickým talentem obdarovaných Italů – Antonia Caldary (vánoční kantáta Vaticani di Pace ) a Alessandra Scarlattiho (Cantata à 5 con stromenti da cantarsi nel Palazzo Apostolico per la Notte di Natale di Nostro Signore L´Anno 1705 ). Program byl symbolicky členěn naštěstí nepatetickými recitačními biblickými vstupy Justina Svobody coby proroka Isaiáše.

Collegium Marianum , důkladně připravené uměleckou vedoucí a flétnistkou Janou Semerádovou , výborně odehrálo pastorálně vánoční hudbu Corelliho. V kantátách se střídali v áriích i duetech časté spolupracovnice Collegia Marianum - sopranistky Hana Blažíková a Barbora Sojková a mezzosopranistka Markéta Cukrová ; všechny tři technicky bezproblémové, jejichž hlasy se harmonicky doplňovaly. Hana Blažíková svým někdy až příliš průrazným volumenem (ve výškách na některých vokálech zbytečně ostrým) vedla, měkčí hlas Barbory Sojkové, který by se mohl jistě ještě barevně rozvinout, ji dobře podporoval. Dominantní byl však pro mě sametový projev Markéty Cukrové. (Vrcholným okamžikem byl její dialog v árii Geremia s houslistkou Lenkou Torgersen v Kantátě à 5 .).

Dobře sestavený koncert naznačil, že vánoce v papežském Římě, jež byly vždy spjaty nejen duchovnem a vybranou gastronomií, ale též s hudbou, musely být pro církevní preláty a šlechtu po všech stránkách příjemné. Podstatně jiné asi byly vánoce pro běžné občany a římskou chudinu, tedy pro ty, kteří ekonomicky  účastníky koncertů v římských palácích „podporovali“.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.