V příjemném prostředí pražského Refektáře kláštera dominikánů se 28. prosince 2013 uskutečnil poslední koncert 13. cyklu Barokních podvečerů, jež pořádá ctihodná instituce Collegium Marianum – Týnská vyšší odborná škola (spolupořadatelem byla Nadace Collegium Marianum). Titul „Vánoce v římském paláci“ s dodatkem „Všechny cesty vedou z Říma“ udal linii podvečera. Hudba mistra italského instrumentálního baroka Arcangela Corelliho (concerti grossi) se umně prolnula s kantátami dvou neméně muzickým talentem obdarovaných Italů – Antonia Caldary (vánoční kantáta Vaticani di Pace ) a Alessandra Scarlattiho (Cantata à 5 con stromenti da cantarsi nel Palazzo Apostolico per la Notte di Natale di Nostro Signore L´Anno 1705 ). Program byl symbolicky členěn naštěstí nepatetickými recitačními biblickými vstupy Justina Svobody coby proroka Isaiáše.
Collegium Marianum , důkladně připravené uměleckou vedoucí a flétnistkou Janou Semerádovou , výborně odehrálo pastorálně vánoční hudbu Corelliho. V kantátách se střídali v áriích i duetech časté spolupracovnice Collegia Marianum – sopranistky Hana Blažíková a Barbora Sojková a mezzosopranistka Markéta Cukrová ; všechny tři technicky bezproblémové, jejichž hlasy se harmonicky doplňovaly. Hana Blažíková svým někdy až příliš průrazným volumenem (ve výškách na některých vokálech zbytečně ostrým) vedla, měkčí hlas Barbory Sojkové, který by se mohl jistě ještě barevně rozvinout, ji dobře podporoval. Dominantní byl však pro mě sametový projev Markéty Cukrové. (Vrcholným okamžikem byl její dialog v árii Geremia s houslistkou Lenkou Torgersen v Kantátě à 5 .).
Dobře sestavený koncert naznačil, že vánoce v papežském Římě, jež byly vždy spjaty nejen duchovnem a vybranou gastronomií, ale též s hudbou, musely být pro církevní preláty a šlechtu po všech stránkách příjemné. Podstatně jiné asi byly vánoce pro běžné občany a římskou chudinu, tedy pro ty, kteří ekonomicky účastníky koncertů v římských palácích „podporovali“.