čtvrtek, 22. říjen 2015

Václav Luks v Pražské křižovatce

Napsal(a) 

Foto Petra Hajská Foto Petra Hajská

Nový koncertní prostor a vstup do něj ověnčený výjimečnou hudbou, to je aktuální okamžik barokního orchestru Collegium 1704 a jeho sboru, souborů připomínajících si letos desáté výročí. Ve středu 21. října vstoupily do nové sezony ve spirituálním prostoru kostela sv. Anny - Pražské křižovatky provedením Mariánských nešpor  Claudia Monteverdiho.

Václav Luks dokáže neokázalým způsobem, při němž jeho náruživé a naléhavé dirigování slouží opravdu jen a jen hudbě, učinit z koncertu neopakovatelné chvíle. I tentokrát ovšem samozřejmě prostřednictvím svých hudebníků, díky konkrétní sestavě, kterou dal pro tento projekt dohromady. Za vysokými mezinárodními parametry stál neméně mezinárodní tým, v němž byli mimo jiné sopranistka Silvia Frigato či skvělí zahraniční hráči na cinky a z tuzemska například jmenovitě zpěváci Barbora Kabátková, Václav Čížek, Čeněk Svoboda, Tomáš Král nebo instrumentalisté Hana Fleková a Jan Krejča… (ale i všichni další).

Mariánské nešpory jsou veledílo z přelomu epoch, jehož každé ojedinělé provedení je samo o sobě událostí, přinejmenším u nás ano. Odrážejí dobu počátku sedmnáctého století, kdy se proměňovaly a mísily dva styly, renesanční polyfonie a raně barokní dramatičnost spojená s novou jednoduchostí. U Monteverdiho – a v této kompozici zvlášť – se tak děje nejen zcela charakteristicky a modelově, ale především také opravdu geniálně. Sestava skladeb různých forem a textů a různého obsazení (duchovních koncertů, hymnů, antifon a žalmů, korunovaná Magnificat) přináší nepřeberné bohatství sazeb a kompozičních, výrazových i prostorových řešení, virtuozitu i působivost. Důvod měla ve své době v liturgickém určení, které Václav Luks chtěl připomenout, a tak celé devadesátiminutové nešpory tentokrát zaokrouhlil přidaným závěrečným chorálním zpěvem Benedicamus Domino.

Foto Petra Hajská Foto Petra Hajská
Se šestnácti zpěváky a patnácti instrumentalisty předestřel tuto fascinující partituru pochopitelně s důrazem na jemnou krásu detailů a na oduševnělou niternost, tedy spíše s odkazem na možné někdejší uplatnění skladby u dvora, než s důrazem na ohromující monumentalitu, která by připomínala provádění ve specifickém chrámovém prostoru u sv. Marka v Benátkách. Na zažité způsoby interpretace některých částí s využitím echa, jak k tomu vybízí zmíněný kostel se svými emporami, však nerezignoval – několikrát se tak hlavní pódium pro potřebný vzdálený sólový hlas rozšířilo o vysoko položený balkon vestavěný pro menší část publika do patra kostela sv. Anny. Jsou to posluchačsky vděčné okamžiky, vzdálené přitom jakékoli vnějškové samoúčelnosti. Partitura s prostorovým řešením počítá a skladbě to dodává na neopakovatelnosti.

Nešporám dominují v sólech mužské hlasy. Tenoristé byli dokonalí v jemnosti, barvě, ohebnosti i souzvuku hlasů, stejně jako sólisté z basistů. Také soprány a alty byly nádherně čisté, sladěné a zvukově oproštěné a několikrát vložený jednohlasý chorál, nenápadně řízený Barborou Kabátkovou, v jejich podání stylový.

Provedení nešpor, ryzí nepatetické duchovní hudby, mělo bohatou proměnlivost, neutuchající muzikalitu, napětí mezi prvky starého a nového stylu, současně vzácnou rovnováhu a klid, mělo v rovnocenné vyváženosti všech zúčastněných nenápadnou, ale naprostou přesnost, samozřejmost a jistotu. A Pražská křižovatka potvrdila, že s ní lze pro koncerty počítat.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.