středa, 22. prosinec 2010

V jednoduchosti je hloubka

Napsal(a) 

Malé město Holešov zažilo 15. 11. hvězdný okamžik, který bude těžké překonat. Klavírista Karel Košárek pozval do svého cyklu na tamějším zámku Magdalenu Koženou , jež v rámci svého turné po evropských hudebních metropolích uvedla se souborem Private Musicke program raně barokní hudby italské a španělské provenience. Magdalena Kožená není světovou hvězdou náhodou. Její osobní charisma, repertoárová flexibilita, kdy skvěle zpívá rané baroko, klasiku, romantickou hudbu, impresionismus, Martinů či Ebena, snadno rozpoznatelný hlas a mimořádná schopnost vcítění (neváhám dodat – ztotožnění) do básnického textu písně či árie, kdy není jen vynikající zpěvačkou, ale „stává se písní či árií“, ji řadí mezi nejzajímavější pěvecké osobnosti současnosti. Víc než o pěveckou dokonalost za každou cenu jí jde o maximální expresi. Koncert i CD Lettere amorose (milostná psaní) není žadným lehkonohým poskakováním či hrou na city. Spojení „vždyť já umírám – krutá láska – líbat bezkrevná a bledá ústa – ať mě smutek pohltí – radosti vystřídal jen nářek...“ nejsou zrovna skotačivá. Hudebně nekomplikované písně Vitaliho, Monteverdiho, Cacciniho a dalších byly provedeny stylově vzorně, instrumentální aranžmá byla báječná. Z instrumentalistů mě nejvíce upoutaly bravurní výkony kytaristy Pierra Pitzla a harfistky Margret Köll (instrumentální vložky byly kouzelné). Tematicky se program pohyboval mezi dvěma póly: od radostné villanelly s hitovým potenciálem Giovanniho Girolama Kapsbergera Felici gl‘animi po uspávací canzonettu Tarquinia Merula Hor ch‘e tempo di dormire (Panna Maria zpívá svému synáčkovi a přitom už ví, jaký osud jej čeká), kdy mě podání Magdaleny Kožené naprosto uzemnilo... Stejný program zazní 13. 2. 2011 v Brně a o tři dny později v Praze. (Podle zdrojů redakce by měla mít Magdalena Kožená se slavnou pianistkou Mitsuko Uchidou 16. 5. 2012 recitál na Pražském jaru.)

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.