úterý, 15. červen 2010

Ústí nad Labem - Prodaná nevěsta zase jinak

Napsal(a) 

První znění Prodané nevěsty ve dvou jednáních bez tanců, sboru „To pivečko“, árie Mařenky „Ten lásky sen“ a bez recitativů, zato s mluvenou prózou, bylo ve scénické podobě dosud raritou. Od posledních provedení Pražskou konzervatoří a JAMU v Brně nás dělí už desítky let. Že by tomu tak nemuselo být a původní verze by se mohla stát běžně hratelnou alternativou, jako tomu je u jiných oper, které se dnes hrají jak s dialogy tak s recitativy (například Carmen), přesvědčivě naznačila inscenace uvedená ke 100. výročí otevření budovy Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem.

Provedení znovu potvrdilo, že Prodaná nevěsta byla od počátku hotové dílo aspirující na vzorovou národní operu, a navíc se prokázalo, že si zachovala plnou účinnost i pro diváka, který má v uchu její hudebně bohatší podobu. Smetana se Sabinou vytvořili přímo ukázkový typ opéra-comique s prózou umožňující snadné porozumění motivaci děje a projevili neomylný cit pro zasazení pěveckých čísel, která jakoby tu dostala ještě větší dramatickou závažnost. Prvotní verzi také svědčí intimní atmosféra menšího divadla. Obsazení orchestru odpovídající Smetanově době dává vyniknout dechovým nástrojům a tím zvýrazňuje barevnost instrumentace. Dirigent Norbert Baxa představil operní soubor opět na výtečné úrovni s bezchybným zvládnutím nejtěžších míst, počínaje předehrou a konče znamenitě sladěným sextetem. Z vyrovnaného, dobře zpívajícího a zvučně i srozumitelně mluvícího ansámblu sólistů je nutno zmínit alespoň Petru Šimkovou jako temperamentní Mařenku, Ondřeje Sochu jako dojemně důvěřivého Vaška a Annu Klamo , která v roli Esmeraldy navíc udivila nevídanou akrobacií.

Režisérka Karla Štaubertová rozložila příběh jednoho dne do tří období – podzimu, zimy a jara jako určitou paralelu dramatického vývoje. Komicky vyjádřila symboliku „konce radosti“ odlétnutím holubiček z hlav sboristek a jejího návratu při závěrečném požehnání a smíření, jehož se účastní i macecha Háta (Věra Páchová ), spuštěním veliké „holubice“. K nejhezčím nápadům patřil – obecenstvu většinou asi neznámý – kuplet Principála (František Sysel ) a Esmeraldy „Ten staví se svatouškem“ s pantomimou předvádějící povahové nectnosti, o nichž se tu zpívá, a s valčíkovou codou rozvířenou ve stylu break dance (taneční skupina Dance Center Marverci ). Zato záměr ukázat Kecala (Aleš Hendrych ) pod pantoflem jeho ženy, představované Jaroslavem Čejkou v estrádně působícím ženském převleku, považuji za vyloženě nešťastný, protože uťápnutý dohazovač odporuje charakteru, který vytvořili Sabina a Smetana. A otazník nad dívkou v růžovém ve finále. To se v celém Ústí nenajdou dva kluci, aby zakřičeli „Medvěd se splašil“?

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.