V sobotu 25. 1. se v pražském Rudolfinu v rámci cyklu FOK „Světová klavírní tvorba“ nepředstavil dle programu a očekávání pianista Eldar Něbolsin, který vystoupení náhle odřekl, ale Kiril Gerstein . Organizátoři se v osobě tohoto mladého čtyřiadvacetiletého umělce snažili zajistit „adekvátní náhradu“, což se skutečně podařilo. Gerstein zahájil večer Bachovou Partitou h moll BWV 831 v romantizujícím, hojně pedalizovaném stylu. Polyfonie dostala trochu na frak, dalo se ale tušit, že následující skladby z období 19. století budou v podání tohoto interpreta výstižnější. A tak se i stalo. Výběr z Brahmsových kratších děl (Klavírní kusy op. 76 a op. 119, Fantasie op. 116 ) byl už o něčem jiném a závěrečná Lisztova Sonáta h moll byla skvostná. Kiril Gerstein rozhýřil svůj nástroj vášnivými emocemi a naplnil celý sál zvukem s takovou vervou, že snad nemohl svým zaníceným projevem nikoho nestrhnout. Publikum ani nedutalo – dokonce ani po skončení programu neprchalo, jak je bohužel zvykem -, zůstalo sedět jako přibité a téměř omámené si vytleskalo tři přídavky. Nedivila bych se, kdyby si při odchodu ze sálu na Eldara Něbolsina nikdo už ani nevzpomněl.
