čtvrtek, 8. listopad 2007

Uhrančivá hvězda

Napsal(a) 

Uhrančivá hvězda Uhrančivá hvězda

Gustavo Dudamel za pultem České filharmonie (Rudolfinum Praha, 8. 3.) nevzbudil předem velkou pozornost - Dvořákova síň byla ten ve-

čer výrazně nevyprodaná. Neznámé jméno nikomu nic neříkalo a ani program tvořený jen hudbou 20. století širší publikum sám od sebe nenalákal. A přitom pozvání mladého venezuelského dirigenta bylo, jak ukázal výsledek, buď velkým štěstím, nebo v lepším případě dokonce jasnozřivým dramaturgickým činem. Sotva šestadvacetiletý mladík je totiž jednak novou, více než nadějnou tváří prestižního labelu Deutsche Grammophon, což samo o sobě už znamená docela dost, jednak ale také skutečně a prokazatelně umělcem s velkou energií, mimořádným potenciálem a nadprůměrnými schopnostmi, umělcem, který bude s největší pravděpodobností jednou spoluurčovat světové hudební dění.

První polovina večera byla dynamicky vyhrocená: až agresivně gradovaná skladba Sensemayá od mexického klasika Silvestra Revueltase ztvárňuje afrokaribský rituál zabití hada a ani Bartókova Taneční suita není a nebyla něžnou lyrikou. Výjimečný byl pak především způsob, jímž podal Dudamel Prokofjevovu Pátou symfonii . Má ve svém projevu ještě něco, co bude potřeba asi trochu kultivovat - jakousi skoro až úpornou umanutost. Je to ovšem zároveň výraz jeho muzikálnosti, technické připravenosti a síly osobnosti, danost, která ho nutí vystupovat naléhavě a autoritativně, i když vůbec ne sebestředně. Partituru melodicky výrazné symfonie s přehlednou, nicméně bohatě strukturovanou sazbou pojal ve vyšších tempech, ale i díky tomu jako naprosto strhující záležitost. Dirigoval zpaměti, velmi podrobně, s neutuchající vervou, s pozorností všem detailům a agogickým nuancím, současně s obdivuhodně jasnou představou o celku. Filharmonici zahráli tento večer suverénně. V Prokofjevovi jak v řadě sól, tak ve strhujícím tutti.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.