Otazníkem nejsou jen hádanky princezny Turandot, ale základní výtvarný prvek v jednoduché scénografii Wolfganga Gussmanna , a režijní debut Andrease Homokiho v nové inscenaci Pucciniho díla v drážďanské opeře (premiéra 12. 10.) jich obsahuje také několik. Kupříkladu děj není umístěn do čínského prostředí, a tak šikmé oči má jen několik členů sboru, kteří jsou asijského původu. Natáčení hlavních protagonistů televizním štábem a projekcí detailů jejich tváří na plátno není žádnou převratnou novinkou. Komické je, že kameraman a jeho nosič kabelů jsou v programu uvedeni mezi jednotlivými postavami a jejich operními představiteli. Velmi dobře je ale zvládnuta světelná režie a pohybová aktivita perfektně zpívajícího sboru je vynikající. Hudebně operu nastudoval nově jmenovaný hudební ředitel drážďanské opery italský dirigent Fabio Luisi , který se v čele Staatskapelle snažil s velkým porozuměním prezentovat silný dramatický akcent díla. Ze sólistů byla nejlépe disponována Evelyn Herlitzius , která některé menší hlasové problémy vyrovnala velice expresivním výrazovým pojetím role. Rovněž její herecký výkon byl vynikající. Calafa zpíval bezproblémově Američan Carl Tanner , bohužel volumen jeho hlasu nezvládal někdy velký prostor divadla a představitelsky nebyla díky režisérovi jeho role postavena nejlépe. Hlasově výborná byla půvabná Annette Dasch jako Liu a jejího otce Timura s přehledem zvládnul Fin Johann Tilli . Opera se hrála bez přestávky, což bylo nejen únavné, ale pro mnoho cizích návštěvníků nepříjemné, protože prohlídku nádherných vnitřků Semperovy opery mohli realizovat až po představení. Diváci ale ocenili hudební provedení, které bylo ve výsledku velmi dobré. Člověk pak ještě více ocení, že inscenátoři naštěstí nemohou měnit noty napsané skladatelem podle svého.
