úterý, 7. červenec 2015

Tropický večer v Metropolitní opeře

Napsal(a) 

Garrett Sorenson a Deborah Voigt, foto SL Garrett Sorenson a Deborah Voigtfoto: SL

Návštěva v Met, tak zněl název předposledního programu festivalu Smetanova Litomyšl. Byl českým koncertním debutem sopranistky Deborah Voigt a tenoristy Garretta Sorensona. Byl to večer s německou a francouzskou operní hudbou a s nejznámějšími melodiemi z klasických amerických muzikálů. A byl to na zámeckém nádvoří pod tmavnoucí oblohou večer tropický: teplota ani v závěru, necelou hodinu před půlnocí, ještě neklesla pod pětadvacet stupňů.

Sestava árií a předeher byla reprezentativní, originální a až marnotratně rozsáhlá. Začala u Carla Marii von Webera, pokračovala přes Beethovena a Humperdincka a první polovinu uzavřela velkou scénou Sieglindy a Siegmunda z Wagnerovy Valkýry. V druhé části zazněl Berlioz, Gounod a Massenet a pak muzikály Candide, Oklahoma, My Fair Lady, Showboat a West Side Story. Deborah Voigt, kterou české publikum dosud znalo jen z nahrávek, případně z kin z přenosů z Met jako sólistku i jako jejich moderátorku, byla přesně na očekávané hranici mezi legendou, velkou dramatickou umělkyní a pěvkyní, která už nebude lepší. Garrett Sorenson je spolehlivým pěvcem s lyrickým fondem schopným už přesahu směrem k hrdinnému oboru, sólistou v nejlepších letech. Koncert nebyl strhující ve smyslu úžasné komunikace pěvců s publikem a neslýchaných vokálních výkonů, byl však ukázkou naprosté profesionality a rozhodně i nadprůměrnosti, která na světových scénách i zcela běžným představením dává smysl - činí je plně zajímavými a dostatečně strhujícími.

Garrett Sorenson a Deborah Voigt, foto SL Garrett Sorenson a Deborah Voigtfoto: SL

Volba orchestru PKF - Prague Philharmonia byla správná. Dokáže se i v rozšířeném obsazení velmi flexibilně vyrovnat s operním repertoárem, přizpůsobit sólistům a v samostatných číslech i v některých důležitých momentech doprovodů jednoznačně zazářit. Platí to v tomto případě o brilantní předehře k Bernsteinovu Candidovi, stejně jako o árii Leonory z Fidelia s hojně exponovanými hornami, o meditaci z opery Thais se sólem koncertního mistra stejně jako o áriích z Čarostřelce nebo z Valkýry. Americký dirigent J. David Jackson řídil celý večer přesně a neokázale. Při besedě před koncertem působil dokonce ještě spontánněji – odpovídal  s vtipem a navíc více méně česky! Snad ho jeho zájem o jazyky přivede vedle Janáčka, kterého už dirigoval, ještě k nějaké další české hudbě, ideálně ke Smetanovi, jehož opery se v cizině (s výjimkou Prodané nevěsty) ne a ne uchytit. Ostatně, ani Jiřímu Bělohlávkovi, třebaže má za spojence Renée Flemingovou, se ještě nepodařilo v Met prosadit od Smetany alespoň Dalibora, jak by rád...

Metropolitní opera má obrovské globální renomé. Od 30. let se vysílají její představení v rozhlase, od 70. let v televizi, i do kin už desátým rokem. Koncert, který představil v jejím jméně dva uznávané americké pěvce, dramaturgii festivalu slušel, včetně repertoáru, který se šikovně vyhnul většině známých hitů a kladl na posluchače přiměřeně větší nárok, což je v Litomyšli jen a jen žádoucí. Publiku (stejně jako pěvcům) chvíli trvalo, než se dostalo naplno do formy, ale pak už reagovalo s elánem. Muzikály se sice v Met nehrají, ale k evropskému povědomí o hudební Americe patří, a tak není třeba uvažovat, zda neodvedly pozornost od opery k přílišné povrchnosti. Bernstein i My Fair Lady, to je klasika. Předválečné kousky Oklahoma a Showboat jsou už přece jen naivnější a vyčpělejší, ale ani proti nim netřeba brojit. Jen je otázkou, jestli je to opravdu ta nejvlastnější parketa sólistky, která je doma ve Wagnerovi a Straussovi, ale byla to podle všeho volba samotných umělců… Jelikož první polovina koncertu měla hodinu čistého času a druhá po dlouhé pauze ještě víc, není divu, že už přišel jen jeden přídavek. Po písni „Tonight, tonight…“ ještě jednou skvělá West Side Story. Celkově – horký a dusný, ale atraktivní večer pro publikum, a jasné body do festivalové kroniky.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.