úterý, 22. listopad 2016

Trompettissimo

Napsal(a) 

Sergej Nakarjakov a Gábor Boldoczki, foto Morris Media Sergej Nakarjakov a Gábor Boldoczkifoto: Morris Media

Název článku připomíná  nahrávku legendárního francouzského trumpetisty Maurice André záměrně. Koncert PKF – Prague Philharmonia v Rudolfinu dne 1. listopadu byl doslova svátkem trubky, či spíše trubek. Vedení orchestru pozvalo dva mistry tohoto nástroje, kteří jsou dnes mediálně nejznámější – Rusa Sergeje Nakarjakova a Maďara Gábora Boldoczkého. V podstatě jsem od nich slyšel očekávaný gejzír hitové virtuozity. Nejdříve Boldoczki velmi dobře, i když zbytečně extenzivním tónem,  zahrál Koncert Es dur Jana Křtitele Nerudy, poté Nakarjakov tónově zajímavěji jeden z největších trubkových hitů – Koncert Es dur Josepha Haydna. Oba se pak „rozvášnili“ v křídlovkovém duu ve Variacích na téma z opery Norma  Vincenza Belliniho, které v 19. století zručně aranžoval cornetista Jean-Baptiste  Arban. Koncerty moc energií a nadšením neoplývaly, variace ano. Jakkoliv uznávám kvality obou mistrů trubky, tak s nostalgií vzpomínám na hru Maurice Andrého ze 70. let na Pražském jaru… Jeho pražská hostování nelze zapomenout! 

„Virtuózní jiskření“ zarámovaly dvě klasicistní symfonie. Díky dirigentu Milanu Turkovićovi a výborné hře PKF bylo radostí poslouchat jak Haydnovu (u nás málo hranou) Symfonii č. 10 D dur, tak Mozartovu (naopak často uváděnou) Symfonii č. 41 C dur  („Jupiter“). Bylo to jiskřivě příjemné, i když musím dodat, že Haydna a Mozarta si s PKF – Prague Philharmonia více užívám v podání Jiřího Bělohlávka a Jakuba Hrůši.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.