pátek, 15. prosinec 2017

Trio Bergrettes opět zazářilo

Napsal(a) 

Trio Bergerettes, foto archiv TB Trio Bergerettesfoto: archiv TB

Dopolední koncert ČSKH, který zazněl v malostranském sále Martinů 9. 12. byl svědectvím vysoké a trvale stoupající umělecké úrovně Tria Bergerettes  (Barbora K. Sejáková, Daniela Oerterová, Tomáš Strašil). Tento koncert by byl ozdobou i nejnáročnějšího světového pódia. Trio Bergerettes je nyní souborem, jenž svým přístupem i originalitou zjevně patří mezi současnou špičku komorní interpretace. Poměrně rozsáhlý program byl zajímavě a pestře sestaven, a jeho přesvědčivé provedení nikomu nedovolilo polevit v nadšené posluchačské pozornosti.

Trio G dur „all´ongarese“ Hob.XV.25 Josepha Haydna je ozdobou repertoáru i vizitkou každého klavírního tria. Je proto posluchačsky „profláklé“ podobně, jako třeba Malá noční hudba či Čtvero ročních dob. Mnozí se pak snaží svou interpretaci něčím ozvláštnit, většinou však za cenu zkreslení ducha původního záměru skladatele. Trio Bergerettes svou interpretační invencí však dosahuje opaku. Haydnovo dílo zazářilo jako starý pečlivě a citlivě vycizelovaný šperk, v mnoha podstatných detailech v překvapivě novém světle. Finální Presto ztratilo geometrickou souměrnost perpetuua mobile a ožilo ve strhující dynamické a rytmické plasticitě opravdového „all´ongarese“, jímavý přednes Daniely Oerterové v adagio cantabile byl srovnatelný s uměním nejskvělejších houslistů. Ostatně celý koncert byl svědectvím, že jedinečná Sejáková v ní nalezla rovnocennou partnerku. Rád bych někdy uslyšel i jejich společný recitál.  

Vítězslav Novák je trochu opomíjeným skladatelem, jeho Trio d moll quasi una ballata op. 27 však dokazuje, že je to velká škoda. Ač Novák dílo zval též Baladickým triem a vznikalo pod dojmem těžkého životního období, možná protože je ovlivněno moravsko-slovenským folklórem, byť je plné tesknoty a smutku z marné touhy, nepůsobí nijak tíživě tragicky a pesimisticky. Triu Bergerettes patří díky, že nám v jedinečném provedení připomnělo pozapomenutý poklad české komorní tvorby.

Pětidílný cyklus Bergerettes H 275 Bohuslava Martinů je, jak napovídá název souboru, erbovní skladbou tria. Martinů skladbu komponoval roku 1939 v Paříži a inspiroval se milostnou lyrikou francouzských pastýřských písní 18. století a novoklasicistním estetickým ideálem, který je pro jeho kompozici často velmi typickým. Proč Trio Bergerettes za provedení tohoto díla sklidilo již množství cenných trofejí, bylo z jeho brilantní interpretace okamžitě zřejmé. Musím zde zmínit i osobitý zvuk cella Tomáše Strašila, jehož robustnější prvek byl vhodným kořením v alchymii projevu souboru nejen v tomto díle.

Luboš Sluka, který se v příštím roce v plné síle své invence dožívá devadesáti let, je mezi českými soudobými skladateli v mnoha směrech výjimečnou osobností. Pominu-li šíři jeho vzdělání a činností (básník, nakladatel, atd.), tak samo množství jeho skladeb možná nemá mezi jeho kolegy konkurenci. Co ale je obdivuhodnější – ač znalec i těch nejtřeskutějších kompozičních fíglů současnosti, nebojí se ani krásné melodie, ani srozumitelné harmonie, které však umí zmíněnými prvky vtipně a účinně okořenit. Jeho skladby se i proto těší zájmu interpretů a posluchačů natolik, že je často upravuje pro různá nástrojová seskupení. Je pak většinou těžké poznat, která verze byla tou první – všechny působí dojmem původního originálu. Takovou je i Sunset suite (1976), skladba jiskřivého humoru inspirovaná jazzem a stylem třicátých let minulého století byla letos autorem nově upravená pro Trio Bergerettes. Spolu s přídavkem „Vivat Ponrepo“ z autorovy Suity na počest Jaroslava Ježka tak umělci rozzářili posluchačům den do slunného a radostného úsměvu.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.