Valerij Gergijev je umělcem, který bez problému vyprodá šestitisícové auditorium londýnské koncertní síně Royal Albert Hall. Jednak je natolik charismatickou osobností, že poutá pozornost publika k sobě, že magicky přitahuje posluchače, kteří ho touží sledovat při práci a být účastni toho, když dává za pultem orchestru vznikat hudbě. Jednak ovšem také dovede předkládat vzrušující projekty – programy, které vybočují z všednosti a dávají tušit, že půjde o jedinečné okamžiky. A tak snad žádný koncert tohoto petrohradského guru nemůže být jen tak něčím fádním. Bylo tomu tak i na letošním festivalu BBC Proms v britské metropoli. Gergijev s Londýnským symfonickým orchestrem připravil (20. 8.) kompletní provedení hudby k baletu Spící krasavice Petra Iljiče Čajkovského. Koncert ve zmíněném sále přesáhl obvyklé časové rozměry, ale nenudil. Tři hodiny baletní hudby bez tance hrozí jednotvárností, nicméně pod Gergijevovým vedením – sice nijak nápadným, ale nepolevujícím – se partitura neustále proměňovala, stále dostávala podněty a vydávala postupně všechny své kvality. Vyžaduje to energii, výsledek je pak ovšem vzrušující. Orchestr dokázal impulzy přetavovat, a přestože nemá Čajkovského tak v krvi jako Rusové ve svých tělesech, stačila dirigentova hluboká duchovní spřízněnost s tímto hudebním a divadelním tématem a jeho aktuální inspirace k tomu, aby se romantický svět stále nových a nových hudebních nápadů, epičnosti i lyriky, opakovaných nárazů krásy a emocí dostal publiku spolehlivě pod kůži.
