pondělí, 21. prosinec 2015

Tři skvělí sólisté v jednom skvělém triu

Napsal(a) 

Jiří Vodička, Jitka Čechová a Jan Páleníček, foto Zdeněk Chrapek Jiří Vodička, Jitka Čechová a Jan Páleníčekfoto: Zdeněk Chrapek

Po proslulém Sukově triu (Jan Panenka, Josef Suk, Josef Chuchro) se stalo Smetanovo trio jedním z dalších českých špičkových komorních souborů, kdy všichni jeho členové ve stejné míře a se stejným úspěchem dělí svou koncertní činnost mezi komorní a sólistickou. Není bez zajímavosti, že před Sukovým triem od r. 1941 podobně působili i členové legendárního Českého tria (Josef Páleníček, Alexander Plocek, Miloš Sádlo), jemuž od r. 1934 předcházela stejně působivá sestava s violoncellistou Františkem Smetanou pod jménem Smetanovo trio. A k tomuto názvu se r. 2000 syn pianisty Josefa Páleníčka, violoncellista Jan Páleníček, v symbolice návaznosti tradice navrátil i ve svém triu.  Nejmladším členem souboru je od r. 2012 houslista Jiří Vodička, když Jana Vonášková (vítěz Mezinárodní soutěže mladých houslistů v Lublinu, Talent roku 2000, Evropská cena 2001, atd.) omezila dočasně svou uměleckou činnost pro mateřské povinnosti (nyní je primáriem Pražákova kvarteta). Osmadvacetiletý Vodička je spolu s Patočkou, Špačkem a Mrázkem součástí nejmladšího souhvězdí českých houslových talentů. Spolu s J. Špačkem je koncertním mistrem České filharmonie, zvítězil v několika mezinárodních soutěžích, a jako sólista spolupracuje s předními orchestry, dirigenty a klavíristy. Natočil již množství titulů houslového repertoáru, učí na Pražské konzervatoři. Do soukolí tria zapadl perfektně jako platinové kolečko, a doufejme, že i proto vydrží v něm dlouho. Cellista Jan Páleníček, žák Saši Večtomova a Miloše Sádla, studoval komorní hru u svého otce a Josefa Vlacha. Je též laureátem mezinárodních soutěží a pedagogem Pražské konzervatoře a AMU. Sólově vystupuje s předními českými i zahraničními orchestry, ale především se svou chotí a uměleckou partnerkou Jitkou Čechovou. Musím zde alespoň zmínit jejich nedávný třídílný cyklus v režii FOKu. V prvních dvou večerech provedli violoncellové sonáty L. v. Beethovena a J. Brahmse, proložené Variacemi na slovenskou píseň a Variacemi na Rossiniho téma od Bohuslava Martinů. Třetí večer pak zazněly Sonáty B. Martinů č. 2 a č. 3, doplněné Chorálovými variacemi z r. 1942 jeho pařížského souputníka a celoživotního propagátora Josefa Páleníčka. Cyklus byl mimořádný obsahem i provedením, bohužel od posledního listopadového koncertu čas vhodný pro podrobnější zprávu v Harmonii již uplynul. Jitka Čechová je laureátkou mnoha prestižních soutěžních klání, a pro mnohé je královnou českého klavíru nejen pro své okouzlující charisma a výraznou hudební osobnost. Jen její ojedinělá nahrávka kompletního klavírního díla Bedřicha Smetany je sloupec osmi CD nejvyšší umělecké kvality, který sbírá obdiv a mezinárodní ocenění, a který díky její detailní pečlivosti obsahuje i Mistrovy skladby do té doby nehrané či neznámé.

9. prosince předneslo Smetanovo trio v Dvořákově síni Rudolfina první ze série tří koncertů, které jako rezidenční soubor ČSPKH připravilo pro 121. sezonu. Večer byl i součástí probíhajícího festivalu Dny Bohuslava Martinů 2015. Úvodem zaznělo klavírní trio Antonína Rejchy (1770-1836). Tento výjimečný skladatel evropského významu, učitel Berlioze, Gounoda, Liszta, Francka, není dosud v koncertních programech po zásluze prezentován, ač jeho díla novátorsky přesahují z doby klasicismu až do stylu romantismu. V tomto stylu vyznívá i jeho šest klavírních trií ze čtyřicátých let. Na přání pořadatelů však Smetanovo trio připravilo triové dílo výrazně mladší a dobově konzervativnější – třívětou Sonátu C dur pro klavír, housle a violoncello op. 47. Ačkoliv party houslí i cella jsou s klavírem významově i tematicky rovnocenné, klavírní part několikrát (1. a 2. v.) výrazně dominuje sólovým recitativem. Půvabná klasicistní kompozice dává i tak tušit, u koho Rejchův vrstevník Beethoven též bral inspiraci. Smetanovci předvedli opus s odpovídajícím vkusem a dokonalou lehkostí provedení.

Jiří Vodička, Jitka Čechová a Jan Páleníček, foto Zdeněk Chrapek Jiří Vodička, Jitka Čechová a Jan Páleníčekfoto: Zdeněk Chrapek

Slezsko české kultuře kdysi darovalo jeden velmi cenný rod. Patří do něj potomci Ebenů, Micků a Hurníků. Lukáš Hurník zjevem, osobností i talentem je druhým dílem a pokračováním genetického bohatství svého otce Ilji Hurníka. Dle poslední statistiky OSA je v současnosti nejvyhledávanějším a nejúspěšnějším autorem české soudobé vážné hudby. Cosi fun tutte pro klavírní trio je, jak již napovídá slovní hříčka v názvu, bravurně napsaný, barevně a rytmicky jiskřící hudební žert v duchu mozartovského vtipu. Hurník si zde s lehce tryskající invencí pohrává s kompozičními prvky slavné opery. Toto dílko bylo osvěžujícím bonbónkem celého večera a Smetanovo trio jej předvedlo s brilancí a vtipem, svědčících o dokonalém pochopení a radosti z jeho provedení.

Vrcholem večera bylo bezesporu Klavírní trio C dur č. 3 H332 Bohuslava Martinů z r. 1952. V jeho synkopách, stavbě a harmonii slyšíme ohlasy neoklasicismu, jazzu i moravské lidové hudby, což je pro dané období tvorby Martinů charakteristické. Allegro moderato soubor vystavěl v téměř symfonicky působivém zvuku gradujících dynamicko-dramatických ploch věty. Jitka Čechová zde znovu prokázala rozpětí své dynamické škály a schopnost mocného tónu, jakým by se rád pochlubil i leckterý robustní pianista. Andante již zpočátku zaujalo sugestivně vykreslenou atmosférou jakoby váhavě tajemného vstupu, Allegro téměř fyzickým vlněním typických martinůovských rytmicko-harmonických „motanic“. Velmi mne zaujalo i provedení klavírní quasi kadence. Smetanovo trio nesporně vyzrálo v jednoho z nejpřesvědčivějších a nejdokonalejších interpretů hudebního poselství Bohuslava Martinů.

Třívěté Klavírní trio d moll op. 3 Alexandera Zemlinskyho (1871-1942) jsem slyšel poprvé, a přes bezesporu skvělé provedení Smetanova tria po dalším poslechu netoužím. Dílo se mi jeví jako nepříliš invenční a příliš užvaněný plagiát Johannese Brahmse. Vzrušeně se nadouvající rozlehlá nuda, vhodná jako kulisa do holywoodského kýče. I díky jiskře vložené do romantizující vycpávky partitury skvělými interprety měla však skladba u podobně laděné části publika úspěch. Nedivím se však, že upadla v zapomnění, byť závěrečné Allegro nakonec i způsobem provedení vneslo jakýsi závan originální svěžesti. Myslím, že umění a práci Smetanova tria si však toto dílo nezaslouží. Škoda, že pořadatelé nedali přednost například podobně zapomínané tvorbě Maxe Brucha.

Neúnavní Smetanovci závěrem potěšili vytrvale aplaudující publikum temperamentně folklorizující 3. částí Multikulturní svity Romana Haase a vždy účinnou Dumkou č.1 Antonína Dvořáka.

Smetanovo trio opět potvrdilo, že patří ke špičce české a světové komorní interpretace.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.