Koncertní cyklus Břevnovská hudební setkání pořádá agentura Auramusica již od roku 2014 s vytříbenou dramaturgií dr. Ilji Šmída a vybudovala pevnou pozici cyklu v pražském kulturním dění. V jeho rámci vystupují jak renomovaní, tak i mladí talentovaní interpreti klasické hudby, kteří zaujali četné abonenty a přidávají se stále další posluchači se zájmem o vynikající koncerty. Praha 6 poskytuje záštitu koncertům konaným v Tereziánském sále Břevnovského kláštera a v kostele Církve československé husitské v centru Dejvic.
Tereziánský sál v prostorách klášterní prelatury v Břevnově dýchá barokní nádherou poloviny 18. století a zdobí ho bohatá fresková a štuková výzdoba pokrývající strop i stěny sálu. Na stěnách jsou portréty nejvýznamnějších habsburských panovníků v čele s císařovnou Marií Terezií, která zde byla dle záznamů v roce 1753 a dala tak sálu jméno. Architektura, fresky a obrazy dodávají prostoru nejen okázalou slavnostnost, ale také pro koncerty velmi důležitou výbornou akustiku, jejichž spojení obohacuje kulturní zážitky. Dramaturg BHS Ilja Šmíd se rozhodl nabídnout znalým posluchačům dobře orientovaným v hudebním dění i další směry hudby v podání špičkových interpretů, což u hobojisty Viléma Veverky a jeho TRIOplus platí měrou vrchovatou. Na koncertu 16. května nazvaném My Own Way zazněl vynikající Veverkův hoboj v artificiálním uchopení hudby klasické, jazzové i v nových kompozicích psaných přímo pro sólistu a TRIOplus, tvořené klavíristou a skladatelem Martinem Hyblerem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a perkusistou Tomášem Hobzekem. Martin Hybler je „dvorním“ skladatelem Viléma Veverky již mnoho let, hobojista od svého absolutoria na HAMU a berlínské Hochschule für Musik se vždy věnoval také hudbě současné. Jeho interpretační vývoj k moderním úpravám staré hudby či perfektnímu podání hudby přesahující hranice klasiky k art rocku a jazzu působí jako přirozený posun do dalších sfér. Skupina přátel vynikajících hudebníků a skladatelské zázemí vedou Viléma Veverku do světa širších možností, v nichž technická a výrazová virtuozita je základním předpokladem k vrcholnému výkonu a přináší především prožitek z uvolněné vzájemně se inspirující společné interpretace.
Koncert My Own Way nabídl nejprve skladbu Chicka Corey Armando’s Rhumba s pěkně svižným jazzovým rytmem a možná překvapil některé z posluchačů, kteří dosud neměli možnost Viléma Veverku v tomto žánru slyšet. Sólista poté představil své přátele spoluhráče a vyzdvihl pozici Martina Hyblera, autora aranží a především skladatele, vzápětí zazněl Hyblerův Gentleman’s Return. Náročná hudba zahraná s neskutečnou jistotou v závratném tempu s pěkným vrcholem naznačila radostnou virtuozitu, s níž hudebníci před posluchače předstoupili. Zvolnění v písni Georgese Boulangera Georgette přineslo filmově volnou zpěvnou linku z 20. let minulého století, která znamenala předzvěst vývoje této hudby o několik dekád dopředu. Martin Hybler napsal poctu Johannu Sebastianu Bachovi Baroque Unlimited, v níž prosvítalo zpracování Bachova oblíbeného koncertu s typickou melodickou sekvencí. Přítomnost Josefa Vejvody vedla Viléma Veverku k uvedení jemu dedikované Vejvodovy skladby Perpetuum Mobile v jazzovém stylu s rychlými sólovými pasážemi a strojovým rytmem, které sólista s triem uvedli naprosto perfektně. Posluchači byli nadšeni a skladatel rád přišel hudebníkům osobně poděkovat. Píseň George Gershwina The Man I Love zazněla na únorovém Veverkově koncertu s Alžbětou Poláčkovou, nyní sólový part převzal hoboj a s triovým doprovodem vytvořil z krásné melodie doslova lahůdku. Podobně půvabně vyzněla píseň Tonight z muzikálu West Side Story Leonarda Bernsteina, zpívající Veverkův hoboj a procítěný lidský hlas mají k sobě velice blízko.
Chick Corea se ve skladbě Spain inspiroval kytarovým koncertem Joaquína Rodriga Aranjuez a Martin Hybler s klávesami v různých rejstříkových polohách dodal k hobojovému sólu neskutečně jemný a jiskřivě svižně ubíhající doprovod s bezpočtem variací i pro sóla spoluhráčů. Následoval Ástor Piazzolla: nejprve ve skladbě Oblivion se hobojista a TRIOplus blýskli přepestrým rejstříkem výrazu latinskoamerické melodie, další Libertango uvedl žertovně Vilém Veverka výzvou publika k tanci. Tanečník se sice neodvážil ani jeden, zato živelná hra tria a útržkovité hobojové vstupy v chytlavém typickém rytmu k tanci skutečně sváděly. Závěr patřil Epilogu Martina Hyblera, inspirovanému Bachovou kantátou BWV 82, jež končila slovy Der Abschied ist gemacht, die Welt, gute Nacht v přednesu Viléma Veverky po úžasné melodické pasáži sólového hoboje. Poděkováním nadšeného auditoria se stala známá píseň proslavená Frankem Sinatrou jako My Way. Provedení v úpravě Martina Hyblera připomnělo název koncertu My Own Way jako potvrzení nového směru, kterým se Vilém Veverka vydává.
