Ve dnech 19. – 29. dubna 2010 se v Olomouci uskutečnil druhý ročník mezinárodního festivalu soudobé hudby MusicOlomouc, pořádaný Katedrou muzikologie Univerzity Palackého pod záštitou Ministerstva kultury České republiky. Festival je od svého prvního ročníku koncipován jako polystylový a polyžánrový cyklus koncertů, přednášek, besed a tvůrčích dílen se zaměřením na českou a světovou hudbu posledního dvacetiletí. Olomouckému publiku se letos představili skladatelé Tvůrčích center Ostrava a Olomouc, hráčka na bicí nástroje Markéta Mazourová (rovněž na besedě spojené s tvůrčí dílnou), Zuzana Lapčíková Kvintet v baladách a janáčkovských parafrázích, klavírista Daniel Wiesner jako interpret i protagonista přednášky o klavírní tvorbě posledních let, jazzový klavírista a skladatel Emil Viklický přednášející o spolupráci skladatele filmové hudby a režiséra.
Festival vyvrcholil 29. dubna orchestrálním koncertem. Moravskou filharmonii Olomouc řídil její šéfdirigent Petr Vronský , jako sólisté vystoupili Daniel Wiesner (klavír) a Marek Zvolánek (piccolo trubka). Nepříliš obvyklá, zato však přesvědčivá a symetrická dramaturgie představila symfonická díla dvou „avantgardnějších“ zahraničních skladatelů: Anstieg – Ausblick (Nárůst – Výhled) Švýcara Ulricha Stranze a suitu La Folie d‘Oedipe (Oidipovo šílenství) Belgičana Pierra Bartholoméea střídaná „tradičnějšími“ skladbami: Koncertem pro klavír a orchestr Jiřího Gemrota a Koncertem pro piccolo trubku a orchestr Juraje Filase (zazněly v závěru obou polovin večera). Tyto kompozice, uvedené již dříve na festivalu Pražské premiéry, dokumentují jeden z kompozičních a estetických aspektů soudobé hudby i možný způsob její komunikace.
Interakci mezi posluchačem a skladatelem napomáhá v případě Stranze i Bartholoméea již mimohudební inspirace, stojící „v pozadí“ díla jako jeden z jeho inspiračních zdrojů, aniž by autoři deskribovali po vzoru romantické estetiky. Inspirace velebností i čistotou alpské přírody se ve Stranzově symfonické větě projevila obecně srozumitelnými výrazovými archetypy, zejména rostoucím a opadajícím napětím v rámci symetrického tektonického oblouku, respektive zhušťováním a zřeďováním zvuku s místy pozoruhodné zvukové čistoty či svítivostí smyčců v sónicky projasněném, katarzním závěru. Čtyřdílná Bartholoméeova suita, vycházející z meziaktní hudby autorovy opery Oidipova cesta, konfrontuje expresivní, vyostřenou zvukovost s převahou lineárního myšlení na jedné straně spolu s lyričtějšími barevnými plochami na straně druhé. Někdy však mohl vznikat dojem přílišného opakování některých postupů podobné hudební matérie, zejména v četných kulminacích a jejich utlumování.
Modus recepce u instrumentálních koncertů je pak nesen odkazy k minulosti (tradicí), přitažlivostí modelu sólista-orchestr s očekávanými střety obou subjektů, jejich vzájemným doplňováním či vyvažováním, využitím zvukových možností sólového nástroje apod. Gemrotův jednovětý klavírní koncert, formálně vystavěný na sonátovém principu využívá v harmonické složce kontrasty tonálně více či méně ukotvených ploch. Také zde jsou prvky „tradičnější“ hudební řeči spjaty s výrazovým záměrem (meditativní „preludování“ sólového klavíru nebo „chorálně“ znějící místa před závěrem skladby). Invenci Filasova dvouvětého koncertu pro piccolo trubku charakterizuje příklon ke sdělné, elementárně působivé melodice či nekomplikovaná a pregnantní rytmika. Ještě výrazněji než v Gemrotově koncertu se zde uplatňují tonálně jasné plochy s uzavřením skladby v „pročištěné“ B dur.
Petr Vronský dirigoval jasnými, čitelnými gesty s nadhledem a zřetelem k výstavbě celku; orchestr podal velmi dobrý výkon. Daniel Wiesner přesvědčil (ve spolupráci s dirigentem) dobře promyšlenou koncepcí díla, zvukově jednotným tahem i kultivovaností. Marek Zvolánek se přes mnohá technicky mimořádně exponovaná místa přenesl s naprostou samozřejmostí a lehkostí.
Jedním z důvodů pro pořádání festivalu soudobé hudby v Olomouci byla snaha po oživení či obohacení kulturního života ve městě, kde převažovaly a převažují spíše konzervativní tendence. Je možno doufat, že se podaří vytvořit novou tradici v oblasti festivalů soudobé hudby u nás.
