sobota, 17. prosinec 2011

Tečka za festivalem

Napsal(a) 

Závěr Dvořákovy Prahy patřil hudbě Dvořáka a Beethovena. Rotterdam Philharmonic Orchestra představil v Praze kdysi jeho někdejší šéf Valery Gergiev, 24. 9. hrál v Rudolfinu pod vedením rtuťovitého, energického Yannicka Nézet-Seguina , dirigenta ashkenazyovské postavy a zdá se i imaginace. Sólistou Dvořákova Violoncellového koncertu h moll byl Truls Mørk , dnes jeden z nezajímavějších členů cellové elity (proslul i jako člen Artemis Quartett). Je to nepochybně Bohem nadaný muzikant, který navíc nemá žádné technické či intonační problémy, ale s jeho pojetím Dvořáka mám podobný problém jako v případě Gila Shahama, Hilary Hahn nebo Mischy Maiského. S dvořákovskou logikou temp, frázování a agogiky zachází sice promyšleně, ale velmi svobodomyslně. Má to sice v rámci celku logiku, ale podle mého názoru jde proti podstatě této hudby. Orchestr dělal co mohl, ale frázování nebylo tak jasné, zpěvné a vyslovené jako v případě České filharmonie nebo Pražské komorní filharmonie. Beethovenova 3. symfonie dopadla lépe. Nepochybně i proto, že je s ní orchestr více v konktaktu nežli s Dvořákem. Tělesu by se sice dalo v jednotlivostech ledacos vytknout a plamenně horovat pro Vídeňskou, Berlínskou filharmonii nebo pro Concertgebouw, ale to by nebylo fér. Orchestr hrál na hraně svých možností a ty rozhodně nejsou malé. Nézet-Seguin to nemá lehké, když vede takovéto těleso po Gergievovi. Rozhodně to však byla od orchestru dobrá volba.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.