neděle, 11. listopad 2012

Tandem Eben – Bělohlávek

Napsal(a) 

Jak nazvat nový formát České filharmonie , jehož strůjci jsou Jiří Bělohlávek v roli vůdce a Marek Eben coby průvodce? Je to koncert, když se konal večer 11. 10., nebo snad výkladově edukativní pořad? Asi něco mezi tím. Ten večer byly „rozšťourány“ dvě kontrastní díla – Nachtmusik z Mahlerovy Sedmé symfonie a předehra k Netopýru Johanna Strausse. Nejdřív byla sólo verbální ouvertura B + E, kde probírali třeba i zásadní otázku, jestli dirigent musí cvičit... Pak přišel orchestr a moderátor s ním vedl dialog zvídavými otázkami typu jaké má ČF ladění, jestli si orchestr dirigenta testuje, jak se hraje na hornu, co je to glissando, jak se dává nástup. Po analýze Nachtmusik coby pozvánky na velkou přírodní slavnost přišlo provedení celého kusu. Po pauze to běželo obdobně s veselými otázkami (jak se dělá vídeňský šmrnc, jak dlouho to trvá, než orchestr zjistí, že dirigent tápe, kdy je první doba – zde Eben očekávaně podlehl pokušení udat taktovkou nástup). Rakouský večer B + E byl zpočátku trochu nervózní, jako je tomu u každé premiéry, pak příjemný, veselý, pro lidi určitě v lecčems objevný. Jsem zvědav, jestli další díly budou probíhat stejně, nebo budou v detailech více domyšleny a provedeny. Koncepce „verbálně analytických“ koncertů jde výrazně jinou cestou nežli legendární monology Václava Neumanna, kdy byla zaznamenána zkouška včetně výkladu a pak provedení. Jiří Bělohlávek sice nemá Neumannovo verbální charisma, ale nový koncept bude za podpory Marka Ebena určitě smyslupný a úspěšný. (lub)

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.