BERLÍN
Ve Státní opeře Pod lipami vznikl zajímavý, divadelně inspirativní projekt nazvaný Takemitsu – My Way of Life . Významný a originální japonský hudební skladatel Toru Takemitsu (1930-1996) se krátce před svou smrtí rozhodl vytvořit hudebně-dramatické dílo, ale projekt přerušila jeho smrt. Dirigent Kent Nagano a režisér Peter Mussbach se jeho myšlenky ujali a vytvořili hudebně-dramatický projekt, který je inspirován různými díly japonského tvůrce, v tematickém svorníku se dotýkající obecně pojatých kategorií lidské existence, kategorií formujících a v mnoha protivenstvích utvářejících životní cesty, křižovatky a zákruty v jejich podstatných, protikladných, rozporuplných a mnohotvárných rysech. Vzniklo pozoruhodné jevištní dílo, které není pochopitelně žádnou operou v pravém slova smyslu, ale inscenací plnou fantazie a tvůrčí invence, opírající se víceméně o surrealistické obrazy, tvořící ve svém celku ucelenou scénickou kompozici.
Celý večer je koncipován jako příběh jedné velmi staré ženy na konci jejího života. V očekávání blízké smrti se jí promítá cesta životem plným bolesti, panického strachu a nervozity; v pětatřiceti se ocitá plně ve víru života, propadá však záhy frigiditě, osamělosti a odcizení a teprve na prahu smrti dokáže své osamění překonat.
Režisér Mussbach Takemitsuovy skladby ozvláštňuje komponovanými scénickými obrazy mísícími životní realitu s abstraktními vidinami; ve shodě s výtvarníky (scéna Erich Wonder , kostýmy Eiko Ishioka ) dociluje nevšedního emocionálního zážitku.
Tvůrčímu principu Toru Takemitsu vyhovuje propojení výrazových prostředků slova, hudby, mimického pohybu a výtvarného znaku v jeden syntetický výrazový proud. Jeho dílo navíc originálním způsobem odráží rozdílnost stylu moderní evropské hudby a tradiční japonské hudebně-divadelní kultury, aniž by se ovšem Takemitsu pokoušel o nějakou násilnou mesalianci mezi oběma kulturami, naopak plně si uvědomuje jejich rozdílný styl i etos, jednotu hledá při zachování rozdílnosti a protichůdnosti. Ve sledu různých Takemitsuových skladeb zaujaly pozoruhodnou invencí a vnitřním dramatismem nabité Requiem for Strings (1957), November Steps (1967) pro japonské nástroje biwa, shakuhachi a orchestr a klíčová skladba večera My Way of Life (1990) pro baryton, smíšený sbor a orchestr.
Do všech tajemných zákoutí skladatelovy tvorby pronikl s citem a tvůrčím zaujetím dirigent Kent Nagano opíraje se o vysoce profesionální projev pěvců (Mojca Erdmann a Roman Trekel ), činoherců, mimických aktérů, operního sboru a orchestru i sólových instrumentalistů, kde zvláště vynikali japonští mistři hrající na specifické nástroje Kifu Mitsuhashi (shakuhachi) a Yukio Tanaka (biwa).
