pátek, 15. duben 2016

Tak pravil FOK

Napsal(a) 

Jan Mráček, foto Petr Dyrc Jan Mráčekfoto: Petr Dyrc

Jac van Steen je v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK tak oblíben a vážen, že je hlavním hostujícím dirigentem. Dne 13. dubna jsem se opět přesvědčil, že právem a v rámci ekonomických mantinelů je to asi maximum možného. Vrchol byl předem dán a během večera potvrzen – symfonická báseň Richarda Strausse Tak pravil Zarathustra, op. 30.

Občas se na koncertech  stává, že první a druhá polovina mají jinou atmosféru i úroveň. Koncert FOKu byl právě takový. V první části koncertu odehrál poněkud těžkopádně, bez širokodechosti a pečlivé precizace detailů, které tato hudba vyžaduje, Dvořákovu koncertní předehru V přírodě. (Kreace PKF – Prague Philharmonia nebo České filharmonie jsou zajímavější.)  Ani doprovod Bruchova Houslového koncertu  g moll, op. 26, nepatřil k nejlepším, které jsem slyšel. Bohužel porovnání s doprovodem stejného díla Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem z ledna 2016 vyznívá v neprospěch FOK. Teprve pětadvacetiletý Jan Mráček vložil do sólového partu vše, čeho je v současné fázi kariéry schopen – spolehlivou techniku, intenzivní tón s příjemným vibrátem, jež by si ale zasloužilo určitou diferenciaci, výtečné tónové dispozice (moc pěkné Adagio), nadhled, ale měl smůlu, že je možné srovnávat s o generaci starší Janine Jansen (ročník 1978) z lednového provedení v Rudolfinu, což je navíc akusticky pro tuto hudbu lepší sál než Smetanova síň Obecního domu.  Ta měla totiž ještě kompaktnější techniku, opojnější a barevnější tón a její interpretace měla více vnitřní dynamiky a práce s detaily. Nicméně výkon pana Mráčka měl mezinárodní úroveň a určitě byl souměřitelný s kýmkoliv ze současné domácí houslové špičky. Bravurně zahraný kreislerovský přídavek jen potvrdil, že úroveň českých mladých houslistů je mimořádná!

Strausse zahrál FOK  výtečně. Byl to maximálně koncentrovaný, od úvodního notoricky známého patetického úvodu po konečné pianissimo logicky vystavěný celek, s úžasnými metamorfózami, klidem v neklidu a špičkovými sólovými vstupy, z nichž za všechny chválím trumpetistu Marka Zvolánka, hornistku Zuzanu Rzounkovou a cellistu Miloše Jahodu. Pravda, některá dřeva (hlavně flétny) byla poněkud ostřejší, ale právě v této hudbě je to spíše pozitivum. Jac van Steen svou energií a charismatem orchestr inspiroval k hodně nadstandardnímu výkonu. Bylo to jedno z nejlepších provedení, jaké jsem živě slyšel. Strausse tedy FOK určitě umí!

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.