Večer s názvem Česká koncertantní hudba kolem roku 1989 Studia „N“ HAMU a Umělecké besedy 10. října 2008 v pražském Sále Martinů byl jedním z mých nejsilnějších hudebních zážitků posledních let. Celý koncert bez výhrad a beze zbytku pokládám za jedinečný, příkladný, inspirativní, přinášející radost a optimismus, a dokládající trvalost české hudebnosti. Dramaturgie večera byla promyšlená a gradující, mladí interpreti se sugestivním zaujetím a pochopením brilantně zvládali všechny náročné party a kompoziční záměry autorů. Sál byl plný pozorného publika s potěšujícím množstvím mládeže.
Hudební hostinu otevřel jednovětý Dvojkoncert pro housle (Radim Kresta ), violu (Michal Krejčík ) a smyčce (Roxy Ensemble ) Hanuše Bartoně (1990). Zaujala mne expresivní a barevná místa partitury. Svůj záměr autor tlumočil zajímavě a originálně i rozsahem skladby vzhledem k pojetí její struktury. Pochopení díla, radost ze hry a hráčská svrchovanost byly jevy doslova elektrizující.
Sonáta pro housle (Ivan Ženatý ) a komorní orchestr (Roxy) z roku 1980 Lukáše Matouška byla představena v premiéře této verze (2003). Po tomto večeru vidím v Ivanovi Ženatém téměř bezkonkurenčního tlumočníka soudobé houslové literatury, podobného, jako byl ve své generaci Ivan Štraus. Ženatého „pódiový styl“ je neformálně noblesní a přirozeně neafektovaný, dokonalý hudební projev a nástrojová svrchovanost se nepentlí ani náznakem módního showmanství. Jeho umění plus mladistvý zápal a profesionalita orchestru rozhodující měrou přispěly k úspěchu a účinnosti díla. Sonáta rozeznívá zajímavé zvukové kombinace, velmi mne zaujaly souzvuky fagotu, flétny a smyčců, či zajímavé oscilace tónů. Mezi některými úseky skladby jsem pociťoval jakoby ostré hrany v jejich spojení, což mohlo být záměrem umocňujícím dojem jakési koláže. Poslední věta mne svou strukturou a nábojem zaujala nejvíce.
Krásný hudební zážitek se po přestávce ještě znásobil. Synergie pro dechový kvintet a smyčce (1996) uznávaného mistra invence Milana Slavického měla fantastický tah, zřetelnou strukturu, jasné směřování, vtahující naléhavost, dokonale vygradované a vrcholící kontrastní plochy – prostě, ani jedna nota nebyla zbytečná. Naopak, poslouchal bych s napětím i mnohem déle. Škoda, že autorovi nemoc zabránila být přítomen nadšenému přijetí díla. Dechový kvintet Sine nomine a smyčce Roxy Ensemble byly též špičkovou ukázkou dokonalého uchopení nelehké partitury.
V lénech české soudobé hudby vyniká více šlechtičen kompozice. Závěr tohoto koncertu však znovu potvrdil, že umění Ivany Loudové vyzařuje suverenitu královny. Dvojkoncert pro housle, bicí a smyčce (1989) je trvalým a originálním vkladem české hudby do pokladnice světové koncertantní literatury. Toto dílo je možno rovnocenně postavit mezi největší skvosty žánru. Loudová je proslulá výjimečnou znalostí a neobyčejným citem pro použití bicích nástrojů a pro rytmickou složku skladby. Způsob, jakým skladatelka pojala a především originálně obohatila zvukovou i rytmickou úlohu bicích (například použití smyčce!) v kontextu znění ostatních nástrojů, je úžasný, překvapivý a nemá myslím srovnatelné obdoby. Absolutně žádný zvukový efekt Loudové není samoúčelný, ale pečlivě zvážený, procítěný a vyměřený v přesném plánu rafinovaného a vystupňovaného uměleckého účinku. Oleg Sokolov v roli strhujícího čaroděje bicích byl mistrovským a rovnocenným partnerem svrchované interpretace Ivana Ženatého. Znovu vyslovuji obdiv a uznání všem interpretům večera. Dvojkoncert Loudové byl nesporným vrcholem celého krásného koncertu.
Nastudování a provedení všech uvedených skladeb večera členy Roxy Ensemble, stejně jako vedení souboru Marko Ivanovičem , se vymykalo přesností a profesionalitou drtivé většině daleko známějších a zkušenějších těles.
Nechuť či nedůvěra některých interpretů k soudobé hudbě nejsou vždy způsobeny jen pouhým fosilním konzervatismem a pohodlností. I běžný nepoučený jedinec, zmatený bludištěm hodnot v beztak kontroverzním světě, často znechucen odmítne celý vesmír takzvaného umění – a to šmahem především právě toho současného. Ovšem je ochuzen, a to zvláště v hudbě, o jedinečné zážitky a světy. Je možná náročné se orientovat v široké škále různorodé nabídky, ale stojí to za to. Pozorný výběr z našich autorů může být překvapivě bohatý a zajímavý, což svědčí o neutuchající tvůrčí invenci většiny současných českých skladatelů. Snad žádná světová velmoc nemá na počet obyvatel a výši průměrného honoráře tolik kvalitních hudebních skladatelů a komorních souborů jako Česká republika. Když se tyto dvě zmíněné množiny v porozumění propojí, vzniká cosi úžasného. A to se stalo i zde.
Na závěr patří velké poděkování Českému rozhlasu, který celý večer natočil a zachoval tak pro další posluchače. Těším se na vysílání stejně jako na další hudební zážitek se Studiem N .
