středa, 26. listopad 2008

Synergie hudební energie

Napsal(a) 

Večer s názvem Česká koncertantní hudba kolem roku 1989 Studia "N" HAMU a Umělecké besedy 10. října 2008 v pražském Sále Martinů byl jedním z mých nejsilnějších hudebních zážitků posledních let. Celý koncert bez výhrad a beze zbytku pokládám za jedinečný, příkladný, inspirativní, přinášející radost a optimismus, a dokládající trvalost české hudebnosti. Dramaturgie večera byla promyšlená a gradující, mladí interpreti se sugestivním zaujetím a pochopením brilantně zvládali všechny náročné party a kompoziční záměry autorů. Sál byl plný pozorného publika s potěšujícím množstvím mládeže.

Hudební hostinu otevřel jednovětý Dvojkoncert pro housle (Radim Kresta ), violu (Michal Krejčík ) a smyčce (Roxy Ensemble ) Hanuše Bartoně (1990). Zaujala mne expresivní a barevná místa partitury. Svůj záměr autor tlumočil zajímavě a originálně i rozsahem skladby vzhledem k pojetí její struktury. Pochopení díla, radost ze hry a hráčská svrchovanost byly jevy doslova elektrizující.

Sonáta pro housle (Ivan Ženatý ) a komorní orchestr (Roxy) z roku 1980 Lukáše Matouška byla představena v premiéře této verze (2003). Po tomto večeru vidím v Ivanovi Ženatém téměř bezkonkurenčního tlumočníka soudobé houslové literatury, podobného, jako byl ve své generaci Ivan Štraus. Ženatého "pódiový styl" je neformálně noblesní a přirozeně neafektovaný, dokonalý hudební projev a nástrojová svrchovanost se nepentlí ani náznakem módního showmanství. Jeho umění plus mladistvý zápal a profesionalita orchestru rozhodující měrou přispěly k úspěchu a účinnosti díla. Sonáta rozeznívá zajímavé zvukové kombinace, velmi mne zaujaly souzvuky fagotu, flétny a smyčců, či zajímavé oscilace tónů. Mezi některými úseky skladby jsem pociťoval jakoby ostré hrany v jejich spojení, což mohlo být záměrem umocňujícím dojem jakési koláže. Poslední věta mne svou strukturou a nábojem zaujala nejvíce.

Krásný hudební zážitek se po přestávce ještě znásobil. Synergie pro dechový kvintet a smyčce (1996) uznávaného mistra invence Milana Slavického měla fantastický tah, zřetelnou strukturu, jasné směřování, vtahující naléhavost, dokonale vygradované a vrcholící kontrastní plochy - prostě, ani jedna nota nebyla zbytečná. Naopak, poslouchal bych s napětím i mnohem déle. Škoda, že autorovi nemoc zabránila být přítomen nadšenému přijetí díla. Dechový kvintet Sine nomine a smyčce Roxy Ensemble byly též špičkovou ukázkou dokonalého uchopení nelehké partitury.

V lénech české soudobé hudby vyniká více šlechtičen kompozice. Závěr tohoto koncertu však znovu potvrdil, že umění Ivany Loudové vyzařuje suverenitu královny. Dvojkoncert pro housle, bicí a smyčce (1989) je trvalým a originálním vkladem české hudby do pokladnice světové koncertantní literatury. Toto dílo je možno rovnocenně postavit mezi největší skvosty žánru. Loudová je proslulá výjimečnou znalostí a neobyčejným citem pro použití bicích nástrojů a pro rytmickou složku skladby. Způsob, jakým skladatelka pojala a především originálně obohatila zvukovou i rytmickou úlohu bicích (například použití smyčce!) v kontextu znění ostatních nástrojů, je úžasný, překvapivý a nemá myslím srovnatelné obdoby. Absolutně žádný zvukový efekt Loudové není samoúčelný, ale pečlivě zvážený, procítěný a vyměřený v přesném plánu rafinovaného a vystupňovaného uměleckého účinku. Oleg Sokolov v roli strhujícího čaroděje bicích byl mistrovským a rovnocenným partnerem svrchované interpretace Ivana Ženatého. Znovu vyslovuji obdiv a uznání všem interpretům večera. Dvojkoncert Loudové byl nesporným vrcholem celého krásného koncertu.

Nastudování a provedení všech uvedených skladeb večera členy Roxy Ensemble, stejně jako vedení souboru Marko Ivanovičem , se vymykalo přesností a profesionalitou drtivé většině daleko známějších a zkušenějších těles.

Nechuť či nedůvěra některých interpretů k soudobé hudbě nejsou vždy způsobeny jen pouhým fosilním konzervatismem a pohodlností. I běžný nepoučený jedinec, zmatený bludištěm hodnot v beztak kontroverzním světě, často znechucen odmítne celý vesmír takzvaného umění - a to šmahem především právě toho současného. Ovšem je ochuzen, a to zvláště v hudbě, o jedinečné zážitky a světy. Je možná náročné se orientovat v široké škále různorodé nabídky, ale stojí to za to. Pozorný výběr z našich autorů může být překvapivě bohatý a zajímavý, což svědčí o neutuchající tvůrčí invenci většiny současných českých skladatelů. Snad žádná světová velmoc nemá na počet obyvatel a výši průměrného honoráře tolik kvalitních hudebních skladatelů a komorních souborů jako Česká republika. Když se tyto dvě zmíněné množiny v porozumění propojí, vzniká cosi úžasného. A to se stalo i zde.

Na závěr patří velké poděkování Českému rozhlasu, který celý večer natočil a zachoval tak pro další posluchače. Těším se na vysílání stejně jako na další hudební zážitek se Studiem N .

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.