pondělí, 6. květen 2013

Švýcarská premiéra v Hradci Králové

Napsal(a) 

Kaspar Zehnder Kaspar Zehnder

Projekt Švýcarské jaro přinesl nejednu zajímavost, ovšem do Hradce Králové umístili jeho iniciátoři a organizátoři na 21. 3. skutečnou událost – českou premiéru Honeggerova oratoria Nicolas de Flue . Stál za ní plnou vahou svého dramaturgického přesvědčení i interpretačního nasazení švýcarský dirigent Kaspar Zehnder a vedle Filharmonie Hradec Králové ještě Pražský filharmonický sbor , Český chlapecký sbor Boni pueri a především skvěle deklamující herec Gil Pidoux. Střídmě archaická a zdrženlivě patetická skladba z roku 1939 zpřítomňuje myšlenkově aktuální legendu o švýcarském světci z 15. století, kanonizovaném katolickou církví v roce 1947 a považovaném za otce švýcarské jednoty – poustevníkovi, který prorocky promlouval o míru a smíru. U nás zcela neznámý více než hodinový kus klasika dvacátého století – hudba, která se až na výjimky nehraje ani v jiných zemích – se ukázal být námětem sice úzce výlučným, ale hudebně nečekaně zajímavým: úsporný, neromantický, působivý a výrazně civilní; postava ze švýcarské minulosti je oslavována překvapivě málo mysticky nebo církevně, ale naopak spíše z pozic občanských a národních. Je to dostatek prostoru pro dramatické líčení válečných konfliktů i pro rozvážné zachycení světcových myšlenek. Vše se nicméně vypráví jako epická legenda, bez dlouhých zastavení, chvílemi s naléhavou exaltovaností, jindy zase věcně, oznamovacím způsobem. V partituře je několik motivicky výrazných hudebních momentů, které člení průběh a které v opakováních, s funkcí jakéhosi refrénu, vytvářejí obrysy celkové formy skladby. Sbor je exponován téměř nepřetržitě, komentuje, ilustruje, volá, reflektuje. Orchestr nemá výrazně samostatnou symfonickou úlohu. Důraz je v tomto díle na slovu – a recitátor byl v ději hybatelem a hlavním protagonistou. Naštěstí dispozice a zázemí sálu umožnily bezproblémové zajištění projekce českých titulků. Bez nich by oratorium fungovalo v nefrankofonním prostředí jen velmi omezeně. Přes svou strohost Honeggerova hudba ve spojení s duchovním a občanským poselstvím námětu působí monumentálně. Dirigent měl průběh večera v rukou bezpečně. Autor nastavuje výchozí situaci tak, že při provedení nejde primárně o interpretační nuance, ale o navození celkového pocitu starobylosti, vznešenosti a obřadnosti a především naléhavosti. To vše se podařilo. Královéhradecká filharmonie se svou častou praxí v novější hudbě byla zvolena nejen logicky, ale také šťastně – a místo mimo metropoli se svou samozřejmou pozorností a ochotou také.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.